Dlouho to vypadalo jako pokračování temné noční můry českého hokeje. Národní tým na olympiádě ve Vancouveru vypadl ve čtvrtfinále, kam se na následném světovém šampionátu vůbec nemusel dostat. Jenže pak sprostě promluvil svatý Jaromír a nastalo vykoupení.
V únoru to přitom na západním pobřeží Kanady vypadalo na další strašidelný rok českého hokeje. Výběr toho nejlepšího, co se může momentálně nabídnout, málem dvakrát nestačil na průměrné Lotyše, což především v osmifinále hrozilo nemalou ostudou.
Výběr Vladimíra Růžičky tehdy nakonec vykoupil v prodloužení David Krejčí, ve čtvrtfinále už ale očekávaný a logický konec českého trápení přišel. Byl však o to smutnější, že proti nejlehčímu možnému soupeři z Finska. 0:2.
Pořád ale nebylo tak špatně, jako mělo být v květnu v Německu. Češi byli bez většiny opor ze zámoří, pro které nebylo dostatečně prestižní na mistrovství dorazit, velmi blízko historickému neúspěchu.
| Hadamczikův trpký návrat |
|
Pro Vladimíra Růžičku bylo květnové mistrovství světa zlatou rozlučkou s národním týmem, ke kterému se jako hlavní kouč vrátil Alois Hadamczik. Ten se tak místo očekávané cesty zpátky mezi hokejové velmoci postavil na začátek poutě, při které vede tým úřadujících mistrů světa.
První krok byl navíc velmi nešťastný. Reprezentace na úvodním podniku sezony, finské Karjale, naprosto vyhořela, když prohrála všechny tři své zápasy a nezískala ani bod. Dojem napravila na tradičním předvánočním turnaji v Moskvě, kde nestačila pouze na domácí a skončila druhá. |
Čeští hokejisté tak stáli před přetěžkým úkolem. Z dna bažiny se vydrápat alespoň na její břeh výhrami nad Lotyši a silnou Kanadou. Povedlo se. Možná i díky emotivnímu výstupu Jaromíra Jágra, který v průběhu šampionátu vzkázal všem reprezentaci odmítajícím hvězdám ze zámoří, aby předchozí generaci líbali za její úspěchy na mezinárodním poli prdele.
A tak mohlo nastat jedno z nejúžasnějších zmrtvýchvstání v historii českého hokeje. Parta bojovníků kolem neprůstřelného gólmana Tomáše Vokouna dokázala přetlačit Kanadu a na poslední chvíli proklouzla do nečekaně vysněného čtvrtfinále.
V něm sice na předchozích čtyřech velkých akcích neuspěla, tentokrát však ne. V repríze olympijské bitvy s Finskem došlo na samostatné nájezdy, ve kterých o českém postupu rozhodli střelci Marek s Kašparem a fantastický Vokoun.
Stejné hrdiny a happy end nakonec mělo i semifinále se Švédy, ke kterým se ještě přidal obránce Karel Rachůnek, který sedm vteřin před koncem poslal zápas gólem na 2:2 do prodloužení. Finále se pro odepisované Čechy stalo snem, ze kterého se ale ještě neměli probudit.
Proti tři roky na světovém šampionátu neporaženému Rusku vytěžili ze získané euforie maximum. Kvalitativně o několik tříd lepšího soupeře předčili v nekonečné bojovnosti, která se změnila ve zlatý pláč celého českého hokejového národa.
NA POHÁDKOVOU CESTU HOKEJISTŮ ZA ZLATEM SE PODÍVEJTE ZDE:
