Dovolte mi jeden osobní postřeh. Po zlatém německém finále to bylo poprvé, kdy jsem viděl Tomáše Vokouna se smát. Svérázný, osobitý a tak strašně jiný, komplikovaný chlap zvedl pohár, zazubil se, předal trofej dál a odjel do Ameriky. Bez oslav, které by se proměnily v blahořečení jedinečného gólmana. Ale to je přesně on.
"Já si vychutnal mistrovství, nepotřebuji oslavy. Ty jsem si užil v roce 2005, tam jsem si naopak moc neužil ten šampionát..." Ano, vítězná fotka ze zlaté Vídně je legendární. Zatímco všichni křepčí a smějí se, zamračený Vokoun jen nepřítomně kouká.
Proč? Tehdy k tomu měl jasný důvod. V zápalu emocí finálového zápasu s Kanadou nevhodně připomněl Danymu Heatlymu nehodu, při níž se zabil Heatlyho kamarád Dan Snyder a kterou Heatley zavinil. Vokouna později jeho slova moc mrzela.
Ale i když zrovna neudělá takovou hloupost, směje se málokdy. Úspěch je pro něj jen logickým vyústěním dobrého výkonu. Samozřejmostí. On si nepřipouští, že se v Německu stal legendou. Že v Čechách byl hlavním hrdinou té úžasné hokejové telenovely. Ne.
Naopak neúspěch jej drásá. Momentky z Vancouveru, kdy Vokoun po vyřazení jen těžko hledal slova, budou mít v paměti všichni, kteří je spatřili. "S olympiádou se mistrovství nedá srovnávat. Já jsem nikdy nebyl součástí takového týmu, jaký jsme měli v Německu. Tak bojovného. Strašně moc chtěl," kroutí hlavou Vokoun.
Svůj výkon snižuje, protože dokonalost je pro něj samozřejmostí. "Je to vždycky o výkonu brankáře. Ale je to přitažený za vlasy. Byl jsem jen jeden z mnoha. Navíc na světě je plno dobrých brankářů a pochybuji o tom, že ten nejlepší jsem zrovna já. To je blbost."
A tak si to užil, pomazlil se s pohárem, konečně se usmál. Ale neuvědomil si jedno - jak moc ho Česko oslavuje. Fanouškům na Staroměstském náměstí posloužila alespoň brankářova fotka. Je jasné, že žádná fotka v historii Česka a Československa nevyvolala takový aplaus.
Ale ON si to ani neuvědomí. Ne. Je to Vokoun, Voky, klasický brankářský introvert, inteligentní, tichý, svérázný... Voky. "Do Ameriky jsem odjel hned po mistrovství, protože jsem to tak měl od začátku naplánované. Chci být s dětmi, manželkou, napravit to, že byli pět týdnů beze mě. Bude to super dovolená."
Super dovolená. A navíc s úsměvem.
Foto: ČTK
