Soutěž, v níž vládnou veteránští Češi. Soutěž, která kvalitou ozařuje daleko méně než hlasivkami fanoušků. A soutěž, v níž je ve vzduchu cítit slzný plyn ještě před zápasem. Polská hokejová Ekstraliga. Trochu jiný svět.
Hvězdy? Veteráni jako Richard Král nebo Roman Šimíček. Trenéři? První čtyři celky sezony vedou Češi. Je to docela zajímavá brigáda u sousedů.
Nejde o to, co se děje na ledě. Hokej to není moc valný. Ale fanouškům, bouřlivým, pekelným, to absolutně nevadí. O víkendu skončilo finále mezi Cracovií Krakow a GKS Tychy. Cracovia vedla 2:1 na zápasy, stačila jí jediná výhra.
Už začátek zápasu byl na české poměry divočejší. Tři hodiny před ním totiž hrál fotbalový tým Krakova s Lechem Poznaň a rozdovádění fanoušci, posílení alkoholem, se chtěli dostat i na hokej, přestože bylo dlouho dopředu vyprodáno.
A když to nešlo po dobrém, tak se přes policii na stadion jednoduše probili. Proč ne? Nekompromisně. Polští fotbaloví chuligáni patří mezi nejnebezpečnější v Evropě. A ani hokej je nezmění. Ještě na konci první třetiny proto bylo možné nad ledem cítit pepřový sprej.
Nejsou však jen nebezpeční, ale také pořádně hluční. Na tribunách krakovského stadionku připomínajícího starý pražský Eden se jich tísnilo mnohem více než dovoluje jeho kapacita. Sardinkové prostředí ale nikomu nevadilo. Vzduchem se tak mohl nést jeden chorál za druhým.
Byl to hrozný rámus. "Fanoušci tady jsou neskuteční, lepší než v Čechách. Obzvlášť v Krakově, kde má hokej velkou tradici," vyprávěl po zápase nadšený kouč domácích Rudolf Roháček.
Ten mohl oslavovat. Jeho tým kraloval základní části a nikdo mu nedokázal vzdorovat ani v play-off. Po nedělní pečetící výhře 4:0 mohli hráči slavit s fanoušky dlouho do noci přímo na ledě. A alkohol mohl dál téct proudem...
Polské finále počesku
Že by ale hokej v Polsku byl na nějaké vysoké úrovni, to se říct nedá. Z hlediska kvality odpovídá pomezí první a druhé české ligy. Takže nic moc, spíše nic než moc.
"Hráči tady nemají dobrý základ. Od mládeže nemají návyky na mezinárodní hokej a z toho plynou chyby a neorganizovanost. Je to tak trochu začarovaný kruh, protože ani trenéři nejsou dostatečně školeni," vysvětluje kouč polského mistra.
Samotné finále přitom bylo z velké části v české režii. Na lavičce Cracovie stál Roháček, na té soupeřově pak střelec hattricku z finále mistrovství světa 1985 Jiří Šejba.
Na ledě proti sobě bojovali na jedné straně mladíci Dvořák s Prokopem, na té druhé už dosluhující, ale přesto stále skvěle hrající Roman Šimíček. I to hovoří o mnohém. Za hvězdy jsou zde hráči, o které doma není prakticky zájem.
"S Čechy jsme tady strašně spokojení. Oproti domácím hráčům mají mnohem lepší přístup. Takový Prokop vyhrál v Kanadě dvakrát bodování juniorských soutěží, ale po návratu do Vítkovic se neprosadil. Tady však dokazuje své kvality," potvrzuje Roháček.
I jeho slova dokládají, že v Polsku není hokej pro fanoušky tím hlavním. Fanoušci pro hokej ale ano. Jsou to oni, kdo z místní Ekstraligy dělají zajímavou zábavu.
|
Šejba: Na led se nevrátím, i když na Polsko mám |
|
Jeho hattrick z finále mistrovství světa 1985 proti Kanadě je nezapomenutelný. Teď má ale Jiří Šejba před sebou jiné výzvy. Poté co loni musel skončit v Mladé Boleslavi, zakotvil jako trenér v polské Ekstralize. A průměrné GKS Tychy vytáhl k senzační účasti ve finále proti Cracovii Krakow.
Vůbec. Už před finále jsem říkal, že jen možnost zahrát si o titul je pro tento tým skvělá. Naše ambice byly kolem čtvrtého, pátého místa. To, čeho jsme dosáhli, je mnoho procent nad plán.
V Polsku jste strávil první rok, jak na vás místní hokej zapůsobil? Když jsem přišel, byl jsem neskutečně překvapen, jak jsou tady hráči skvěle technicky vybavení. Ale to ostatní jako kondice, taktika nebo psychika tu neskutečně pokulhává.
Máte v týmu několik Čechů. Nejznámější je určitě Roman Šimíček. Jak hodnotíte vzhledem k věku jeho přínos pro tým? Roman dodal týmu to, co mu chybělo. Zodpovědnost. Je neskutečnou osobností. A podobné osobnosti polský hokej k tomu, aby se posunul, potřebuje.
Netáhlo vás to v některých momentech led? Například Dominik Hašek, který je z vaší generace, v brankovišti pořád válí. Ne, ne. Už jsem se před několika lety rozhodl pověsit brusle na hřebík a od té doby to neřeším. Cítím, že v rukou to pořád ještě mám, a jediné, co by bylo třeba dohnat, je fyzička. Ale já už se nevrátím.
Není však polská liga přeci jen pod vaší úroveň? Poté co jsem musel skončit v Mladé Boleslavi, jsem byl rád alespoň za tuhle možnost. Nevyšla Bratislava, Karlovy Vary ani reprezentační dvacítka. Teď jsem tady a nestěžuju si. Pro mě je hlavní, že miluji svou práci. A že ji můžu dělat. Je jedno kde. |
Skončila sezona a vy máte v hlavě prohrané finále. Jste smutný?
