Na začátku září podle svých slov utekl hrobníkovi z lopaty. Podrobil se operaci, při které mu lékaři odstranili krevní sraženiny ohrožující jeho život. Hokejový brankář Tomáš Vokoun se po zákroku zotavuje, cítí se dobře. Stále však neví, zda se ještě někdy bude moci k hokeji vrátit. "Jsem připravený na to, že budu muset skončit," řekl sedmatřicetiletý gólman.
21. září mu na tréninku natekla noha. Ihned byl převezen do nemocnice, kde lékaři zjistili, že má nebezpečné sraženiny krve. Už za hodinu a půl ležel na sále. Od operace uběhly více než dva měsíce. Vokoun se cítí dobře, o návratu na led však ještě vůbec nepřemýšlí. Lékaři totiž dobu léčení odhadují na tři až šest měsíců. "Je těžké dívat se takhle dopředu. Všechno bude záležet na doporučení doktorů, ale pokud mi návrat k hokeji povolí, chci to zkusit," řekl brankář Pittsburghu v rozhovoru pro server nfl.com.
Od zákroku chodí každé dva týdny na krevní testy, bere léky na ředění krve. Na ledě nebyl od konce září ještě ani jednou. "Je na to moc brzy. Nemůžu chytat a je zbytečné, abych jen bruslil. Za měsíc jdu na kontrolu k hematologovi a ten mi řekne, co můžu dělat. Pak bude na mně, abych zvážil pro a proti a rozhodl, co dál," uvedl dvojnásobný mistr světa.
Vokoun už se však smířil i s tím, že by se na led také už nikdy nemusel podívat. "Stát se může všechno. Když člověk dělá profesionální sport, musí mu být jasné, že to není navždycky. Své zdraví jsem vždy řadil nade vše. Jsem připravený na nejhorší scénář," řekl.
Na nuceném odpočinku od hokeje však nachází také některá pozitiva. Díky přestávce se mohl naplno věnovat rodině - ženě a dvěma dcerám, na které neměl v posledních letech příliš času. "Z tohoto pohledu je to pěkná pauza. Poslední léta byla těžká, protože jsem hrál na různých místech a rodina stále bydlela na Floridě. Na všem špatném je něco dobrého. A to je teď to, že můžu být doma a užívat si děti," řekl Vokoun.
Na hokej ale rozhodně nezanevřel. Zápasy svého týmu pravidelně sleduje v televizi, a když jeho Penguins v sobotu hráli na ledě Floridy, byl se podívat osobně u střídačky. "Nedělá mi problém koukat se na hokej. Ať už bych byl mimo hru rok, nebo třeba dvacet let. Miluju hokej a stále budu," uzavřel.
