Na konec kariéry má ještě času dost, ale touha po změně bývá občas větší. Hokejista Boris Valábik se rozhodl skončit v 31 letech. Brusle a hokejku překvapivě vymění za pistoli a obušek a přihlásil se na policejní akademii. Teď se statný obránce pro Denník N rozpovídal o svém rozhodnutí i kritice trenérů v české a slovenské lize.
"Rozhodl jsem se rychle. S hokejem jsem skončil začátkem tohoto roku. O tři měsíce později už jsem byl studentem Střední odborné školy policejního sboru. Myslím, že je velmi důležité, aby profesionální sportovec po skončení kariéry nezůstal sedět doma, aby si našel motivaci něco dělat. Takovou změnu by tělo ani hlava nemuseli snést," popisuje svou situaci pro Denník N Vabalík, který odehrál 80 zápasů v NHL.
Pro práci policajta má stejně dobré parametry, jako pro hokejového obránce. Postava vysoká 190 centimetrů a vážící 110 kilo vzbudí v člověku respekt v jakémkoliv případě. "Pokud půjde všechno hladce, koncem roku bych mohl být ve výkonu služby. Začnu úplně od začátku, hlídkovou činností. Budu dělat to, co mi řeknou, abych dělal. Žádné tohle dělat nebudu, protože jsem hrál hokej'. To nejsem já. Už nejsem hokejista, jsem strážmistr Boris Valábik," slibuje poslušnost slovenský ranař.
Zranění zlikvidovalo zámořský sen
V zámoří se mu ale nikdy prorazit nepodařilo. I přes vynikající pozici ve vstupním draftu. Atlanta si ho vzala z desátého místa ještě před jmény, jako je Alexander Radulov, nebo Mike Green. Vleklá zranění mu ale jeho sen o kanadsko- americké lize zhatila. Po 80 minutách, ve kterých nasbíral neskutečných 210 trestných minut, mířila jeho cesta přes AHL, Rakousko a Velkou Británii do Brna. S hokejem procestoval celý svět a jeho další mise je jasná. Stát se policistou v Nitře.
Bitka Valábika s Davidem Kočím:
"Hodně lidí se diví, proč jsem to udělal. Vidí většinou jen peníze, pozornost médií a rozdávání podpisů. Ale na tom jsem si nikdy nezakládal tolik, abych mohl dělat něco, co by mě nenaplňovalo. Abych někde vydržel, potřebuji před sebou mít perspektivu. V policii ji mám, v hokeji už nebyla."
Kritika trenérů
Hokej je už pro něj natrvalo uzavřená kapitola. Žádný návrat jako hráč, ani trenér. Proč? Slovenský hokej podle něj zaspal dobu. Góly a statistiky jsou totiž na Slovensku prý hlavním kritériem úspěchu. V Atlantě se vše rozhoduje podle toho, jak dokážeš plnit taktické pokyny a svou roli v týmu. Nejvyšší trenérské vzdělání v obou zemích je tak naprosto rozdílné.
Největší rozdíl je podle Valábika v trenérech. A jmenovat se rozhodně nebojí. Ze Slovenska vytáhl jméno Ján Filc, který byl i u zápasu o třetí místo proti Finsku na olympijských hrách ve Vancouveru.
"Není to tak, že by kluci ztratili bronz, on jim ho ztratil neexistujícím koučingem. Neuměl rozdělit úkoly, poskládat pětky, na přesilovky i oslabení posílal ty samé hráče. Nechápu, jak někdo na jeho úrovni mohl trénovat Slovensko na olympiádě," diví se.
Ani česká extraliga se mu trenérsky nelíbila. V Kometě hrál pod trojnásobným trenérem roku, Zdeňkem Venerou. "O hokeji nic nevěděl, nenechal bych ho trénovat ani děti. Kterýkoli z mých současných kolegů by byl lepší než on," konstatuje končící hokejista.
Teď už mu hokejoví trenéři nemusí dělat starosti. Pokud půjde vše tak, jak si naplánoval, mohl by ještě před vánoci obléknout policejní uniformu a překvapovat tak hokejové fanoušky v úplně jiném stylu, než byli doposud zvyklí.
