Na vlastní kůži
Jak jsem se trapností i uměním stal pokerovým "profíkem"
02.08.2013 11:20 Reportáž
Mám životní zážitek. Na Fulltiltpoker.net Poker Festival Pardubice jsem za sebou dokázal nechat spoustu velkých jmen středoevropského profesionálního pokeru. A vyhrál sympatické peníze. Na začátku byla klika, ale pak jsem si ověřil, že to jde. Že stačí maximální koncentrace a i člověk, který je spíš pokerový nadšenec než hráč, může udělat dobrý výsledek. I když to někdy bylo fakt o nervy. A tak se o to s vámi podělím.
Hotovo. Po hodině hry jdu domů. Tahle myšlenka se mi zobrazí okamžitě poté, co krátce po startu turnaje předvádím mistrovský kousek a pletu si barvu žetonů. Místo hnědé tisícovky házím na stůl jinak hnědou pětitisícovku, což poté komentuji výkřikem "Ty vole".
Soupeř, kluk, který má na stole pro kratochvíli kompletní sortiment značky Apple, pětitisícovku ještě navýší, a jelikož mně zbývají na stole už jen dva tisíce, hraji all in. Všechno. Prvotřídní trapas v hodnotě 2500 korun (to byl vstup do turnaje). V ruce mám dvě čtyřky, soupeř dvě osmičky. Raduje se. "Neraduj se ještě," radí mu Polák vedle. Na stůl přichází čtyřka! Drží mě to. Neuvěřitelné štěstí. Polák měl pravdu. Týpek, který prohrál, mi nadává. "Hele, jako sorry," omlouvám se mu. Teď vypadám jak nejšťastnější ryba na světě. Abyste věděli, ryba je pro pokerové hráče přívlastek totálního idiota, který to neumí.
Jasný cíl: peníze
Poker Festival Pardubice nabízí spoustu příběhů, ale ten můj je fakt jedinečný. Myslím, že asi nikdo tam nevyhrál omylem. Najednou mám čtrnáct tisíc v žetonech, turnajový průměr je 11 tisíc. A já jsem zničehonic psychicky nahoře. Můžu ostatní šikanovat sázkami. Nechci se chválit, ale od té doby hraji fakt dobře. Takže se chválím. Píšu SMS mým dvěma kamarádům, kolegům novinářům, kteří to taky zkusili: "Hele, nechci se chválit, ale hraju fakt dobře."
Main Event, tedy hlavní turnaj pardubického Poker festivalu, hrálo celkem 1458 hráčů rozdělených do tří kvalifikačních dnů. Já byl ve třetím dni, kdy sedělo u stolů celkem 541 lidí. Začínalo se ve dvě odpoledne, končilo o půlnoci.
Na svém stole jsem se cítil pohodlně. Neměl mě rád akorát ten kluk, kterému chyběla na stole už jen figurka Steva Jobse. Mám tam třeba jednoho agresivního teenagera. Hrotí to dobře, ale až moc. Čekám na správnou chvíli. Přichází, když mám v ruce barvu. Hraji naschvál pasivně, teenager vsází tři tisíce, pět tisíc, pak sedm tisíc - dělám hrozně blbého (což už ale nejsem!) a jen ho dorovnávám. On končí all in, já ho rychle dorovnám, ukazuji mu karty, podávám ruku a loučím se s ním. Mám fakt hodně žetonů.
Někdy kolem osmé večerní vím, že pokud si nespletu barvy žetonů, musím postoupit do dalšího dne. V něm bylo 182 hráčů. A od 162. místa se braly peníze (minimálně 5 tisíc). A peníze byly můj jasný cíl. V jedenáct hodin mám krizi, karty na mě začínají mluvit a chvíli dokonce vedu dlouhou diskusi s queenou, že ji nebudu hrát. Naštvala se. Hádáme se. Dávám si kafe. A panáka. Tohle bylo moc.
Současně se z hezkého stacku 89 tisíc odhazuji na 45 tisíc. Slovák vedle mě dal all in, a jelikož měl celou dobu "fakt vtipné" nepřeložitelné hlášky v pokerové hantýrce ("Ty vole, a teď na dva orbity"; jako že co???), chtěl jsem mu podat ruku na rozloučenou. Nepovedlo se, měl lepší karty.
Ale rychle jsem se z toho dostal, jednou bluf s nesmyslem a podruhé agresivní hra se smyslem mi zaručily konečných 64 400 a postup do druhého dne. Ze 73 lidí, co jdou dál, končím na 39. místě.
Galásek pokeru
Den dva. Hra o peníze. Sedám ke stolu, kde je třeba Jaroslav Peter, jeden z nejlepších českých profíků. A s ním ještě další dva hoši, které dobře znám z televizních přenosů velkých turnajů. Sedím a sleduji vysokou školu pokeru v jejich podání. Málokdy se hra dostane do konce, vyhánějí se vždy obrovskými sázkami a re-raisy. Takhle se to hraje. Peter je úplně v pohodě, povídám si s ním a v podstatě s ním dělám rozhovor o tom, co všechno neumím. Zjišťuji, že neumím téměř všechno.
Mým cílem bylo umístění v první stovce. Vzhledem k tomu, že kluci kolem mě mají 200 až 400 tisíc v žetonech, hraji pokerové catenaccio. Prešovský beton. Takticky čekám. Mohl bych si třeba uplést svetr nebo postavit lego model AFI paláce, kde se hraje, protože na stole jen zahazuji.
Fold, fold, fold... Sedím si na kartách jak slepice na vejcích. Čekám na správnou chvíli. Poprvé dávám all in s Q-K proti 7-7. Na river (poslední kartu) přichází král. Klika nejen z místa, kde záda ztrácejí dobré jméno. V tu chvíli mám kolem 80 tisíc (předtím jsem se dost odházel). Pak sedím zase půlhodiny naprosto bez akce. A pak zase další hra, další all in, další výhra, na dvě esa.
V těch chvílích vidím dvě tváře pokeru. Profíci, kteří mají strašně moc žetonů, je skvělým způsobem rozmnožují - a já (plus několik dalších) ke hře zkrátka nemáme prostor, tudíž jen čekáme. A když to přijde, dáme all in. Mezitím vypadávají hráči. Dost rychle. Já pořád žiji. Osciluji mezi 50 a 100 tisíci v žetonech, průměr je daleko přes 300 tisíc.
Je to ubíjející, ale mám motivaci - peníze. A dobré umístění. Jsem takový Tomáš Galásek pokeru. Hraju fakt defenzivní, hnusnou hru, nedávám tomu krásu a zůstávám patologicky zalezlý na své polovině hřiště. Když se v devět večer přistihnu, že jsem dvacet minut hibernoval pohledem na fakt pěknou dealerku, kouknu na tabuli - zbývá 36 hráčů!
Nechte si i mobil
Cože? Už jen 36? Žerou mě blindy (povinné sázky), velký blind (jsem na něm) je 16 tisíc, já mám v té době 30 tisíc. Je čas! Házím tam vše, už to nemá cenu, v ruce nesmysl 8-5, polský kolega A-8, je jasné, že končím. Na stůl mi sice přichází pětka, ale jemu eso, podává mi ruku, já mu říkám "Dženkujem bardzo" a totálně psychicky vyčerpaný odcházím pro výhru 12 tisíc korun (vítěz turnaje bral 670 tisíc). Umístění: 35. místo (ze 1458). Na stole zapomínám mobil, hráči na mě volají, ať si pro něj jdu. "Já myslel, že když jsem all in, tak vám tam musím nechat všechno," říkám a oceňuji, že i v totální vyčerpanosti můžu být tak nesmírně vtipný.
Ti, kteří si pokerem vydělávají velké peníze na takových turnajích, mají můj respekt. Vypadá to sice jako jednoduché sezení u stolu, ale ve skutečnosti jde o maximální koncentraci pozornosti, trpělivosti, přemýšlení, analýz, čtení soupeřů, čtení stereotypů a počítání. Jsou to machři.
Zdravím na dálku toho Apple kluka, to on a moje trapnost byli na začátku ohromného zážitku a největšího osobního pokerového úspěchu. Příště mu tam těch pět tisíc dám najisto. Protože teď už nejsem žádný béčko.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.