Milan Baroš už zase skáče přes kaluže vodky, které jsou rozlité po podlahách různorodých barů. Zatímco se jeho spoluhráči trápili na hřišti, český útočník se urputně snažil definovat pojem "alkoholový strop".
Baroš je zraněný, v Galatasarayi nehraje, a tak užívá života, jak to umí jen on. Zavzpomínal na ty hezké časy s kondomem na hlavě, nebo jak tenkrát s klukama zavolal po domácí kvalifikační prohře se Slovenskem do baru své "kamarádky", se kterými si společně s dalšími reprezentanty do rána "povídali" (o podstatě kamarádství).
Neodejdou. Ty časy neodejdou! V Turecku teď prý do rána vymetal s přáteli různé podniky, podle místních novin byl "velice opilý".
Jasně, králem baru se stal ve chvíli, kdy opravdu nemohl spoluhráčům pomoci. Nemusel být na stadionu, netrénuje. Má volno. Může si dělat, co chce.
Jenže tohle je stejný případ jako onen neslavný flám po potupné domácí prohře se Slovenskem v kvalifikaci na šampionát do JAR. Hráči měli volno, reprezentační sraz skončil, ale místo tichého odchodu kluci vyprovokovali národ nočním analyzováním za podpory analytiček.
Tak, a teď to vynásobte sedmdesáti, protože v Turecku figuruje fotbal v žebříčku hodnot mezi matkou a prvorozeným synem. Slavný Galatasaray je desátý, v době Barošova barování prohrál s podprůměrným Genclerbirligi 0:2, takže každý miniincident jen umocní fanouškovskou podrážděnou iritaci.
Nikdo nejsme svatí. Na baru nás muže přitahuje taková ta zvláštní tma, která se postupem času stává rozteklým světlem, v němž je vše hezčí a zábavnější, zvláště pak my. Jednou za čas musíme ten svět navštívit všichni, protože ten reálný nám k tomu dává mnoho důvodů a podnětů.
Baroš prostě rád kalí, ale měl by si uvědomit, že pokud se při tom nechá načapat, vznikají pak z jeho mejdanů fotky - a víte, že fotky z mejdanů druhý den nikdy nechcete vidět.
Takže řešení: buď nepít (nereálné), nebo být chytrý (nereálné). Výsledek: útočník Baroš bude navždy hlavně BARoš a všichni si ho budou prioritně pamatovat právě tak. Třeba i v Turecku. A to je škoda. Nebo ne?
