Slavia stále tají svého „rok a půl nového" majitele. Rozvázat jazyk klubovým šéfům nedokázali ani drobní akcionáři, kteří s napětím přijeli na valnou hromadu. Místo vánočního dárku v podobě odhalení sladkého tajemství číslo jedna odjížděli s prázdnou.
„Je to určitě Doležal s Rosenem," tipují jedni. „Blbost, vrátil se nám Leška," oponují druzí. Nebo je to snad Šmicer či PPF? Kdo ví. Klub se rozhodl zahájit jednoho z nejúspěšnějších a zároveň nejpodivnějších „bobříků mlčení" v historii českého sportu.
Ale proč? Všude ve světě je zvykem, že se nový vlastník ukáže na tiskové konferenci nebo alespoň rozešle tiskové prohlášení. Ochrana investora je totiž určitě krásná věc, vyvolává však mnoho otázek. Proč se musí nový investor chránit? Kazila by mu Slavia portfolio? Nebo je snad zapojen do struktur Českomoravského fotbalového svazu a získává tak neoprávněnou výhodu? Nebo je to mafián s podivným zdrojem obživy? Nebo by svým vlastnictvím porušoval mezinárodní fotbalové řády? Otázek mnoho, ale odpověď od vedení Slavie žádná.
Co vlastně o novém vlastníkovi víme?
1) Absolutně důvěřuje vedení klubu - jinak by si do představenstva zvolil svého zástupce.
2) Nechce ovládat klub - jinak by se pokusil získat dvoutřetinovou většinu nutnou pro absolutní ovládání klubu.
3) Není ješitný - jinak by se rád pochlubil úspěchy v Lize mistrů.
4) Není finančně absolutně spolehlivý - jinak by se za jeho panování (občas) neopožďovaly výplaty fotbalistů.
5) Má absolutně loajální zaměstnance i kamarády - jinak by jeho vlastnictví někdo typicky česky v hospodě proflákl.
6) Má volný kapitál v řádech stovek milionů korun - jinak by si nemohl dovolit tak drahou hračku.
A nebo je vše úplně jinak. Část akcií společnosti ENIC teď pouze spravuje Key Investsments a Slavia děla z celé sportovní veřejnosti a především ze svých fanoušků jen pořádné blbce. Uvidíme, jak se ji to na jaře vrátí.
