„Ty vole, vono se to samo neudělá." A neudělá. Ivan Horník měl vlastně před pěti lety v těch hovorech "H" pravdu. Český fotbal se sice zbavil každotýdenních diskuzí o tom, kdo z těch rozhodčích, kteří v lize zapískali špatně, dostal rybí odměnu, ale korupční deprese zůstává.
Je to asi rok nazpět. V zápase naprosto nedůležité vesnické soutěže, jejíž prioritou nejsou výsledky na trávníku, ale v hostinci, přišel za naším týmem zástupce soupeře a povídá: „Hele, je to třetí třída, my nechcem sestoupit do pralesa. Takže dáme vám pět tisíc a sud. Jo?" Udělalo se mi blbě, vážně špatně.
Neprodali jsme to. Zdvihl jsem antikorupční náladu a především mladší část týmu dovedl k názoru, že pokud to ti starší střelí, tak my do druhé půle nenastoupíme. Mladá revolta a odhodlání po vítězství (po půli jsme vedli 1:0) jakoby pohltila i ty staré kádry, zvyklé stylizovat výsledky utkání do aukcí. Bylo to skvělé. Vyhecovali jsme se, šli na to. Plni euforie.
Prohráli jsme 1:2. Rozhodčí nabídku neodmítl. Spolkl píšťalku.
Smrdí to. Je jedno, jestli je pro vás míč záminkou útěku do hospody či prostředkem obživy. Jen ty sudy vzestupně soutěžemi střídají tisíce, statisíce. Idealizování, že se něco radikálně změnilo, je stejné, jako tvrdit, že reprezentační útočníci jsou frigidní abstinenti.
Mluvil jsem s lidmi, kteří trénují žáčky, dorostence. Je nechutnou pravdou, že v různorodých vyšších soutěžích špuntů a adolescentů dochází k uplácení. A dospělí? Od zdola nahoru.
Znám rozhodčího, který nechtěl následovat dva kolegy a přijmout třítisícový úplatek v 1.A třídě. V reálném světě je totiž strašně bohatý, píská poctivě, pro zábavu (ano, to se dá). Vlastně pískal. Už nepíská. Neposlechl, dostal trest. Za poctivost.
Kolega často mluví s funkcionářem jednoho třetiligového klubu. Korupce je tu povinností, anonymně nenápadným můstkem do profesionální soutěže. Na amatérské úrovni to totiž není tolik vidět, hraje se bez kamer, bez kontroly.
A dvě profesionální ligy? Někteří od fotbalu říkají, že korupce téměř vymizela, druzí tvrdí, že se akorát umně skrývá. Věřím těm druhým. Posledním velkým skandálem byla kauza Bystrc, kdy si hráči druholigového týmu vsázeli na své vlastní prohry. Musí se to mastit. Když ve třetí třídě, tak přeci i výš. Výš.
Snad se to tak nějak změní. Mám růžovou vizi poctivého fotbalu v Česku, vizi nové generace, lačnící po opravdovém sportu, férové hře. Jako tenkrát my v šatně, při tom divném zápase, kdy rozhodčí za peníze spolkl píšťalku.
Vím, že je to naivní - myslet si, že ti další, noví, mladší, snad budou lepší. Korupce je dlouhodobý společenský problém, nikoliv generační. Tuzemské prohnilé dědictví. V podstatě nepsaná norma. Usnadnění. Švejkův prvek.
Fotbal je jen jednou ze součástí plísňovitého všeoborového záseku. Sám se neudělá. Alespoň zatím.
Foto: ČTK
