Je to jako obraz bipolarity dvou sourozenců. Ten mladší je úspěšný, moderní, používající všechny techno vychytávky, které společnost nabízí. Ten starší je naopak zaseknutý ve starých časech, odmítá mobilní telefony jakožto módní náhražku sexy pevných linek, na hlavě má deku z vlasů a chodí v luxusních modrobílých botách značky Prestige. A trochu smrdí.
Fotbalová reprezentace do 19 let a národní A tým. Jako by obě mužstva a jejich herní styly pocházely z jiné doby. "Devatenáctku" dnes čeká finále mistrovství Evropy, do kterého se dostala naprosto zaslouženě díky moderní ofenzivní hře plné sebevědomí. Když se na ty mladé kluky díváte, s nostalgií plesáte a vzpomínáte na doby, kdy byl český fotbal černým koněm, nikoliv růžovým oslem světa kulatého míče.
Oproti udýchané, zalezle defenzivní, neinvenční, až anonymní kopané, kterou dlouhodobě prezentuje A tým, je devatenáctiletý lehkonohý fotbal sladkostí v majoritní tuzemské kyselosti.
Je vlastně jedno, jestli dnes Češi ve finále s ultrasilnými Španěly vyhrají, či ne. Už teď ukázali, že český fotbal umí být moderní.
A to především díky dlouhodobější práci jednoho muže, Jaroslava Hřebíka. Trenér, jenž byl s nenávistí a posměchem před lety vyhnán ze Sparty, se na první pohled ztratil v mládežnickém fotbale. Jenže na druhý, zásadnější, pro něj udělal to, co nikdo předtím. Dodal mu krásu, excelentní herní styl šitý na míru, evropskou sebedůvěru.
Hřebík je jedním z mála skutečně progresivních expertů v Čechách. Rázný taktik, který svým specifickým vědeckým přístupem k fotbalu sice může některé hráče nudit a štvát, ale ovoce z hřebíkovského sadu pak chutná excelentně.
Kdy například Sparta naposledy hrála opravdu hezký fotbal? Na začátku milénia, když v ní Hřebík byl poprvé a vtiskl jí nádhernou tvář, která gradovala třeba v nezapomenutelném zápase Ligy mistrů s Realem Madrid (na Letné 2:3). Dobrá, pak sice trenér nevyhrál titul, ale z různých zvyků a automatismů hřebíkovské taktiky Sparta těžila následující sezonu (bez Hřebíka), kdy převálcovala celou ligu.
Hřebík si teď vypiplal své mladíky a ukázal, že to jde. Nyní je na řadě reprezentační A tým. Jeho trenér Michal Bílek dlouhodobě takticky tápe. Nepříliš hvězdný, ale dle mého názoru pořád relativně silný kádr, žádní totální oslové, potřebuje herní ukotvení, přesné příkazy. Samo se to neudělá. Teď ne. Dospělá reprezentace neví, co hrát. Potřebuje muže, jenž pozná silné stránky, udělá z nich herní dogma a napíše pro fanoušky recept fotbalového povzbuzení, nikoliv dosavadního anestetika.
Nuže, česká fotbalová asociace a Jaroslave Hřebíku! Co takhle svléct toho staršího umolousaného bratra z těch příšerných hadrů, spálit prestige, ostříhat deku, dát do kapsy iPhone a ukázat mu, jak vypadá moderní fotbalový svět?
