Nedá mi to. V neděli jsem se díval v televizi na hokej. Viděl jsem branky, brankáře, hráče, co vypadají jako jezdící billboardy, diváky, rozhodčí. Ale neviděl jsem puk. Neviděl. Hrozné.
Puk je věc, která je pro hokej docela zásadní. Ono to můžete nějak odvodit od pohybu hráčů - kdeže ten kotouč je - samozřejmě.
Jenže to mě nebaví. Stejně jako mě nebaví čekat, až černá guma vyjede z banneru Budvaru, chvilku je vidět a pak zase zajede do modrého prostoru já nevím - třeba nějaké detektivní agentury, výrobce zámků a klíčů, společnosti pro výrobu telefonních sluchátek...
Ledové reklamy jsou strašně hnusné, kazí hokej. Devalvují ho. Fakt.
Nejsem první, koho to štve. Já mám reklamy jinak docela rád - hlavně když jsou vtipné, mají pointu. Jenže při hokejovém play-off chci prioritně vidět hokejové play-off.
Navíc u nás v hospodě máme malou televizi. Takže mikroskopickým zkoumáním rozlišujete určité pohyby, avšak intenzita naštvanosti na reklamně ledový potah ještě zesiluje. Gól! Nebo ne? Gól? Pivo. Radši pivo. A vodku. A větší televizi kup.
Jenže ono to nepomůže. Už jsem viděl hokejovou extraligu ze dvou metrů, na HD TV s úhlopříčkou těžce přes stovku. Reklamy byly větší. Puk taky. Ale ztrácel se - stejně prostě periodicky mizel v záplavě log telekomunikačních firem, zdvihacích zařízení a jedinečných žvýkaček.
Rozumím ekonomické prapodstatě masového pokrývání ledu různobarevně hnusnými motivy. Na ledě je reklama přeci nejvíc vidět. A vidění znamená peníze - a peníze radost, klid, splněná klubová přání. Ale - ať jsou tam ta hnusná loga přes sezonu, to beru. Nejde do tuhého, zápasy občas bývají synonymem pro spánek.
Ale play-off? To je hokej, který stojí za vidění... Jenže televizní divák mého typu jej nevidí.
Ať se kluby nevymlouvají, že reklamy na ledě jsou nutné pro jejich přežití. Čeští fotbalisté, tenisté, či třeba basketbalisté také nemají na svých hřištích, kurtech a palubovkách miliony rozhozených log. A žijí.
Až skončí semifinálové série play-off, řekněte mi někdo, jestli to byl hezký hokej. Díky.
Foto: ČTK
