Kreslená Kateřina Neumannová v předvolebních klipu ODS běhá na lyžích mezi penězi a příšerným teleshoppingovým hlasem zpívá "Jednou se daří vše na co si šáh".
Když jsem viděl ten klip poprvé, vzniklo z toho osudové placebo. Teď jsem smutnější než dřív. Pořád myslím na tu hrůzu. Nemohu se zbavit reminiscencí. Teď zpívala v rádiu Šárka Vaňková. Já místo ní slyšel Kateřinu Neumannovou.
Vytočil jsem (telefonicky) bohnického doktora Nešpora a požádal ho o sérum zapomnění. Odmítl. Prý na klipu nejsem závislý.
Prý že nejsem. Ta vlezlá melodie... " Je-dnou se da-ří vše- na co si šáááh"...
Zdálo se mi o ní. Byl jsem taky kreslený. Následoval sen, kdy si takovým tím moderním mazačem z filmu Muži v černém mažu paměť. Jo!
Jenže následuje probuzení. A s ním okamžitá imaginace hlavního primátorského hrdiny Kittnera, jak skáče mezi kalužemi, penězi a jinými libereckými specifiky, přičemž jej křižuje vysmátá Neumannová. Jednou se daří vše na co si šáááh...
Opil jsem se. Chtěl jsem se propít do zapomnění. Nepomohlo to. Naopak. Ve dvě ráno jsem diskutoval s kreslenou Neumannovou o problémech světa a sportovní jedinečnosti libereckého šampionátu. Zpívala. Pozvracel jsem se.
Co dál? Potřebuji tu video píseň vytěsnit, nemůžu ji mít dále v hlavě. Zblázním se. Postupně jsem absolvoval tyto prostředky zapomnění: přejetí autobusem, návštěva kartářky (která bohužel byla zfetovaná, zmlátila mě a okradla), přečtení Románu pro ženy a shlédnutí všech Kameňáků (demenci vytěsnit demencí), diskusi s Vesmírnými lidmi a Jiřím Pomejem... na chvilku jsem byl dokonce i demonstrujícím policistou a pouličním prodavačem borůvek.
Jenže nepomohlo to. Pořád mám severočeskou melodii v hlavě. Tohle je horší než takový ten nábytkový hit. Ceny nízké, tatatata.
Jdu zkusit poslední možnost. Ivetu Bartošovou proloženou politickým rapem Radka Johna. MC Kittner feat. Neumannová snad zmizí. A to jsem si myslel, že v souvislosti s Libercem už to horší nebude...
