Napřed dovolte malé posypání mé hlavy mixem popela a másla. Když jsme připravovali tipy na české olympijské medailisty, byl jsem to já, kdo Kateřinu Emmons odsoudil "pouze" ke druhému místu. A bude to úspěch, vykřikoval jsem na celou redakci. Hroznej úspěch.
Tudíž, Katko, omlouvám se. Klečím na kolenou a s hlubokým respektem smekám klobouk, či alespoň kšiltovku, prostě cokoliv, co smeknout jde a není to sprosté.
Zlatá medaile je geniální a obrovský úspěch, jenž jen dokazuje sílu české pušky. Respekt, hluboký respekt. Díky Emmons dokonce chvilinku vedla Česká republika medailové hodnocení zemí! Byl to totiž úplně první zlatý kov "made in Peking". Žádná Čína, Rusko, Amerika, vůbec. Sice jen minutky, ale bylo to tam, byli jsme první!
A hlavně - "je to tam" stále. Kateřina si to strašně zaslouží. Její disciplína je po čtyři roky naprosto přehlíženým a okrajovým sportem, přitom ona dlouhodobě patří mezi nejlepší na světě. Teď to jen potvrdila a může z toho těžit.
Bude si čistit zuby jen tou jedinou správnou pastou, avizovat spokojenost se spolehlivými pojišťovnami či se radovat z báječné chuti dejme tomu... nějakého nanuku. Kromě nekonečně velkého sportovního obdivu nafoukne svoji kasu, na jejíž prázdnotu si často stěžuje. Kvůli penězům si dokonce delší dobu pohrává s myšlenkou reprezentovat Spojené státy americké, vlast svého manžela Matta.
Proto co nejvíce popularity pro tuhle dívku, jež okouzluje nejen muškou, ale i vzhledem! Dívku, která celému národu vyrazila dech hned v první den olympiády.
Ze začátku jsem se omlouval, jak moc jsem ji podcenil, hodil do "stříbrného" pytle.
A víte co? Rád se budu tímhle způsobem mýlit. Moc rád.
Foto: Robert Sedmík
