Co se to s tím klukem sakra děje? To už nemůže být náhoda. Milan Baroš bere resuscitaci své kariéry zatraceně vážně. Tři zápasy, šest gólů a spousta čerstvě vylepených plakátů českého reprezentanta v istanbulských hospodách a bytech. Vydrží mu to?
Tempo gólového čarostřelce, které Baroš nasadil, musí nadchnout každého. Turecká destinace se fanouškům, médiím, přiznám, i našemu on-line deníku, který všechno zná, jevila jako poměrně nešťastně zvolená mise za oživením českého talentu.
Vždyť se tam prosadil snad jen Tomáš Abraham (Denizlispor), jinak strašně moc kluků vyhořelo - Tomáš Jun, Marek Heinz, Pavel Horváth. „Turecko? Uf... Už nikdy," zněly leitmotivy jejich odstrašujících vysvětlení.
Jenže Baroš je komplexně specifický muž. Všechno dělá jinak, po svém. Když všichni čekají, že bude dobrý, je špatný. A naopak - když mu většina kope hrob, on jim vezme lopatu a nekompromisně je praští přes hlavu.
Nebo třeba mediální chování: když paběrkuje v Lyonu, nemá problém o tom mluvit. Když střílí góly v Galatasarayi, odmítá rozhovory.
Je prostě svůj. I proto nikdy nebude vydělávající hvězdou reklam, i když by na to tvářičku měl. Prostě není tak "předvídavý" jako třeba Petr Čech. Ale to je teď jedno.
Teď je zásadní fakt, že s Milanem to vypadá moc dobře. V Turecku vede tabulku střelců, ohromuje. Třeba první gól v nedělním zápase proti Konyasporu - trefil to tak, že prostě ani nemohl lépe. Přesně do růžku branky. Krása.
Galatasaray hraje po zemi, technický fotbal se spoustou přihrávek, a Barošovi to moc vyhovuje, je v ráži. Na stránkách klubu má dokonce u svého profilu sebevědomou přezdívku „Ostravský Maradona". Je to trochu přehnané, ale proč ne. Snad mu střelecké sebevědomí vydrží.
Snad se definitivně stane klukem z plakátu - tedy tím už tak trochu je, ale málokdy za to mohl fotbal...
Foto: AP
