Je špatné být pod pantoflem. Takový ten stav, kdy je žena víc než muž, kdy mu vládne, kdy je ve všech ohledech lepší. Dominantní. Chlap je chlap, měl by občas dát najevo svoji suverenitu. Vím, daří se to těžko. Žena má spoustu silných a velice efektivních zbraní. A to neplatí jen o životě ve skutečném světě plném podivných kompromisů. I v českém sportu zašlapávají ženy muže k podlaze.
Kde jsou ty doby, kdy z billboardů zářil svalnatý borec Roman Šebrle či správný skokan-akrobat Aleš Valenta. Co na tom, že jeden byl oblečen do zástěry jakéhosi potravinářského řetězce a druhý při svém akčním vrutu držel žvýkačky, co dokáží protáhnout nozdry. Prostě to byli muži, vládcové sportu. Ty nejkvalitnější značky.
Co bylo, bylo. Aleš Valenta už nelétá, Roman Šebrle létá, ale o dost méně než kdysi. Postupně nenápadnou revolucí, jež byla dlouho a rafinovaně chystána, se vlády nad českým individuálním sportem ujímají ženy. Prvním důkazem jest nedávná anketa o Atleta roku - první skončila žena, druhá žena a třetí... muž. Ne, kdepak, dělám si legraci. Žena.
Ta první žena, sladká oštěpařka Barbora Špotáková, tu snad ani nemůžete mít neradi. Je to prototyp nového českého sportovce - chytrá holka, co má svoje názory, sympatická, hezká, šikovná. Zlatá z olympiády, světová rekordmanka. Ctižádostivá. Zatím jsem ji neviděl na plakátu v zástěře se žvýkačkami.
Navíc ona revoluce je celoplošná. Nejen atletiku, královnu sportu (vidíte, zase ženský rod), ovládlo něžné pohlaví. Je potřeba ještě zmiňovat jméno Kateřiny Emmons, elegantní lovkyně terčů s magickým úsměvem? Nikoliv. Všichni vědí, co dokázala.
A co Martina Sáblíková? Přichází mráz, nastává její čas. To ona je ledovou panovnicí rychlobruslařských drah, hlavně kolem téhle skromné holčiny se bude točit zimní sezona.
A když už nastane v době sněhu a vlezlé rýmy čas sledovat něco jiného, zase půjde o ženu - mezi tyčemi (rozuměj sjezdařskými brankami) se bravurně kroutí Šárka Záhrobská, moc talentovaná sjezdařka.
Jen ten běžec Lukáš Bauer snad zachrání sportovní čest českých zimních mužů (možná i skikrosař Tomáš Kraus). Naopak skokan Jakub Janda, kdysi vítěz Světového poháru, stále bojuje sám se sebou. Těžko říct, zda si to v hlavě srovnal, nebo zda jej nějaký psycholog dostal do transu a namluvil mu, že je orel.
Zkrátka, hoši to budou mít těžké. Ať je totiž léto nebo zima, českému sportu (až na ty kolektivní s míči a puky) vévodí ženy.
A pozor. Když už doskáčou, dohážou či dopíchají hůlkami, nestoupnou si hromadně k plotně s dítětem na zádech. Dále pokračují v revoluci, stávají se funkcionářkami, prezidentkami. Nejvíce je vidět Kateřina Neumannová, šéfka libereckého mistrovství světa.
Rozrůstání něžného pantofle je nezastavitelné...
Foto: ČTK
