První Češka na Mt. Everestu Klára Poláčková obsadila v anketě Sportovec roku dělené 22. místo, další z horolezců Libor Uher, který jako druhý Čech v historii zdolal obtížný vrchol K2, skončil v žebříčku ještě o pět míst výš. Na dalšího „everestmana" Pavla Béma si ale žádný z novinářů nevzpomněl.
Dopředu musím říct, že nejsem příznivcem šplhajících politiků ani anket srovnávajících góly Jaromíra Jágra s ladnými oblouky Šárky Záhrobské či třicetidenním jachtařským maratonem v podání Davida Křížka. Nedokážu posoudit ani to, zda je spravedlivé společné 35. místo fotbalisty Jana Kollera a paragladistky Petry Slívové. A už vůbec si nemyslím, že by měly být horolezecké výstupy vzájemně porovnávány. Tedy samozřejmě do té doby, než každý z nich po výstupu bude odevzdávat kartičku s přesnými daty (délka trati, hmotnost batohu...) a vzorek moči svého Šerpy pro antidopingovou laboratoř.
Proč ale primátor Bém nedostal v anketě žádný hlas? Je to proto, že lezl s kyslíkem? To Klára Poláčková taky. Protože nebyl první? To Libor Uher na K2 také ne. Snad ani nenesl menší náklad než ostatní. Problém je jinde - je to přece POLITIK.
Sportovec může být klidně vojákem (Roman Šebrle), pracovat pro vnitro (Lukáš Bauer), být funkcionářem Mezinárodního olympijského výboru (Jan železný), sportovním redaktorem (Stanislav Bartůšek loni skončil na 33. místě poté, co přeplaval kanál La Mance; nutno říct, že se umístil především zásluhou kolegů z České televize), i třeba dělníkem v Kolbence (v minulosti všichni fotbalisté Sparty).
A nakonec, když člověk přimhouří jedno oko, sportovcem může být dokonce i na olympijských hrách bobující monacký princ Albert, protože ten - ostatně jako každý monarcha - si může dělat, co chce. Ale pražský politik? To ne.
Není to snad proto, že si hlasující sportovní novináři myslí, že by měl pražský primátor spíš přemisťovat Národní knihovnu, rozšiřovat parkovací zóny a dělat jiná nepopulární rozhodnutí, aby lidi v hospodě měli na koho nadávat? Nebo na něj prostě jenom zapomněli?
Foto: Lucie Pařízková
