Už to vypadalo, že se hokejová Sparta utopí. Podruhé do stejné řeky totiž na začátku nové sezony nevstoupila jednou, ale hned dvakrát. A protože se začínala povážlivě plácat až někde u bahnitého dna, rozhodla se vydrápat hodně rychle na břeh. Možná ještě včas.
První šipku do stejných vod skočila ještě před sezonou, na jejím úplném začátku. Do týmu plného (stárnoucích) hvězd přizvala další. Hlinku, Hlaváče, Kůrku, Treilleho, Smoleňáka, Bartánuse... Z velkých jmen přitom odešel pouze Netík. A nastal přetlak.
Zákonitě nemohli být spokojení všichni. Hráči zvyklí na vůdčí role v týmu se najednou nedostávali na led v klíčových okamžicích. Nikde nebyli tolik potřební bojovníci pro černou práci, která je vidět málokdy, ale potřebná je neustále.
A tak nastal "rok poté". Ambiciózní tým krutě nezvládl vstup do soutěže, ve které je momentálně horší pouze Kladno. Což vlastně znamená, že je Sparta poslední.
Na začátku minulé sezony se špatné výkony a s nimi spojené dusno v kabině rozhodlo vedení klubu vyřešit koncem října odejitím trenérského dua Hynek - Výborný. To nahradila nová košťata Volek s Holaněm a do Holešovic přiletěly první vlašťovky.
Léčba šokem zabrala jenom na chvíli. Lépe řečeno na šest zápasů, které Sparta vyhrála. V prosinci se ale dostavila další černá série a sezonu nezachránil ani vydařený konec základní části. Čtvrtfinálový krach s Vítkovicemi byl pro tradiční klub zklamáním.
Letos se Sparta dostala do pořádných kotrmelců v říjnu už na jeho začátku. Ostudné předposlední místo se však rozhodla řešit jinak, možná poučena z vlastních chyb minulosti. Kabinu tak nepročistily rošády trenérské, ale hráčské.
Místo trápících se hvězd mají hru rudých válečníků pozvednout mladí hráči, kteří sice v přípravě podávali povedené výkony, ale v extraligovém kádru pro ně nebylo místo. Najednou ho ale Sparta našla a je to dobře především pro ni.
Vyhráno Sparta sice ještě nemá, ale alespoň má šanci.
