Očima Jakuba Kvasničky
Sparťanský titul za všechny prachy

Pohár pro mistra ligy se zase zbarví do ruda. Fakt. Vsadil bych na to dost peněz. I když Plzeň vede po podzimu tabulku o čtyři body, Sparta to nakonec dokáže.

Proč? Je třeba na začátku férově přiznat, že argumentů nemám moc. Zkrátka to tak nějak cítím. A z těch pocitů vyskakují jakési tři důvody, které přinesou sparťanskou radost.

Důvod první: afričtí kluci. Bony a Léo prostě jedou a těžko si představit, že by na jaře nejeli. Jsou jako dva africké kamiony, které válcují české angličáky. Jasně, třeba nebudou každý zápas dávat čtrnáct gólů, ale pořád jim to půjde. To je základ sparťanů.

Důvod druhý: Plzeň. Nevěřím, že jim to vydrží. Úpadek formy naznačili plzeňští fotbalisté už ke konci podzimní sezony, kdy zbytečně poztráceli body. Vyhrávat nebude pořád ani Sparta, ale Plzeň... ne. Prostě ne. Navíc určitě odejdou nějací hráči. Limberský či Rezek mají jednu z posledních možností kasírovat zahraniční měny.

Důvod třetí: přirozenost. Bude to jednoduše normální scénář známý z minulé sezony - podzimní kometa (tehdy Teplice, teď Plzeň) vyhasne, jednooká Sparta, ač nehrající zrovna mimozemský fotbal, si zkušeně pohlídá zlatou cestu. Ostatní jí nebudou bránit, v úmyslech sparťanského stíhání jim zamezí herní slepota, nešikovnost a velká bodová ztráta, která mezi druhým a ostatními místy vznikla už na podzim.

Vezměte si tisícovku a jděte to olepit. Sparta vyhraje titul. Pokud ne, omlouvám se. A začnu radši předpovídat výsledky mezinárodní ligy v házení krocanem do dálky.