Těžký život fotbalisty

Fotbalová profese je tvrdá řehole. A kdo tomu nevěří, měl by si někdy vyzkoušet práci kapitána v druholigovém týmu.

Posuďte sami. Co myslíte, že dělal kapitán Zdeněk Houšť v den nejdůležitějšího zápasu s Vítkovicemi, který měl rozhodnout o bytí či nebytí jeho týmu ve druhé lize? Regeneruje? Přemýšlí o vhodné taktice?

Úplně vedle. Od rána má pěknou honičku. Nejprve skočit do auta a v rámci vedlejšáku rozvést víno na oslavu třicátých narozenin známému ze sázkové kanceláře, kterého vlastně moc nezná.

Po poledni jej opět navštívit a předat mu dresy, se kterými mimochodem také oba obchodují, a navečer si pro ně opět zajet nebo alespoň narychlo sehnat spoluhráče, který by to obchodování vzal na chvilku za něj.

A aby toho nebylo málo, stále musí přemýšlet, zda vsadit na vítězství či porážku svého týmu. To aby si před prázdninami přišel alespoň na nějakou kačku a nebyl mezi klukama za blbce, že nevěděl, jaká se ten den hraje.

Pokud jsou stejně aktivní i jeho spoluhráči, nikdo se nemůže divit, že jim ve zmíněném zápase docházejí síly a dobře rozjetý zápas (poločas 2:0) ostudně prohrají 4:2. Tak páni soudci, dejte pokoj s nějakou korupcí! I fotbalista je jen člověk.

Aspoň že ti chytřejší mají správně vsazeno a doma po těžkém dni nedostanou od manželky kartáč, že není dětem na plíny. A pan Houšť chytrý byl. Hned dvakrát. Kromě slušné sázky si i dopředu pro jistotu dohodl, že kdyby Bystrc spadla do třetí ligy, oblékne od nové sezony vítkovický dres. Nemohl prohrát.

Foto: archiv