Tomáš Berdych sice v semifinále French Open prohrál, z Paříže ale odjíždí jako vítěz. Porazil největšího soupeře, sebe sama.
Když v roce 2007 pronikl do elitní světové desítky, spekulovalo se, kam až může vystoupat. Top 3? Top 5? Top? Berdych ale místo dalšího růstu tak nějak tenisové zakrněl. Každý rok dokázal vyhrát "pouze" jeden z menších turnajů a žebříčkem se propadl na přelom druhé a třetí desítky.
Ambiciózní rodák z Valašského Meziříčí nedokázal vyhrávat velké zápasy, nedokázal stabilně porážet hráče, kteří na něj tenisově nemají. Jednoduše si nedokázal udržet stabilní výkonnost, která je na mužském okruhu, narozdíl od toho ženského, k úspěchu tolik potřebná.
Poslední rok ale přinesl výraznou změnu. Tomáš Berdych je sice stále schopný prohrát třeba s Philippem Petzschnerem nebo Peterem Luczakem, na kurtu je ale nějakým způsobem jiný. Sebevědomější, hladovější, lepší.
K jeho proměně určitě pomohlo finálové tažení loňským Davis Cupem, kde po boku zkušenějšího Radka Štěpánka vyzrál. A konečně se naučil hrát na síti!
Berdychova kariéra dostala nový, druhý impuls. První nedokázal obří český talent využít, možná kvůli svojí hlavě. Teď je mentálně silnější, a proto není důvod nevěřit, že druhou šanci už nepropásne. Pařížské vystoupení naznačilo, že by nemusel.
I proto je pro mě Tomáš Berdych vítěz.
