Očima Jakuba Kvasničky
Tupost a Hušákův nanuk

Bývalý vládce Sazky Aleš Hušák v současnosti obchoduje ve velkém se zmrzlinou. Je v pohodě. Má stamiliony a jako bonus mrazák plný nanuků.

Jediné, co Hušák nemá, je strach. I když sestřelil do insolvence Sazku pomocí monumentálního nápadu na vystavení jedné haly za cenu deseti a pak se v utrácení za blbiny choval jako šejk. Majoritním akcionářem Sazky byl Český svaz tělesné výchovy (dnes Česká unie sportu, ČUS) - a ten teď opět zpytuje svědomí nad vlastní tupostí a snaží se na Hušákovi pomocí žaloby vysoudit miliardu korun.

Za vším stojí současný šéf ČUS Miroslav Jansta. Podává jednu žalobu za druhou, naposledy v minulém týdnu - tentokrát za úmyslné zkreslování účetních informací a také za žádost o úplatek 200 milionů směrem k Radovanu Vítkovi za přenechání vedení firmy (Vítek odmítl a Sazka šla do insolvence).

Hušák předvedl v Sazce umnou one-man show. Získal si většinu ekonomicky nedotčených primitivů, kteří rozhodovali o jeho pravomocech, tedy řadových členů ČSTV. Pan Sazka je jednoduše "koupil" za jeden až osm chlebíčků, pár lahví vína a jednu pozvánku, třeba na olympijské hry. Odměna: loajalita. A Hušákova diktátorská neprůstřelnost. Tu ještě obalil důvěrou většiny důležitých lidí v představenstvu v čele s Ivanem Haškem, tehdejším šéfem fotbalu (Hašek se prý měl dobře, asi taky chlebíčky...).

Zaměstnanec se stal zaměstnavatelem. Lidé, většinou zvyklí počítat branky, body a vteřiny, mu k tomu dali svolení. A jen sledovali, jak si najímá kuchaře, řidiče, drahá auta, letadla, jak mu Sazka platí byt, dovolené, manželku... A najednou BUM! Kasa prázdná. Insolvence, ztráta Sazky, ztráta peněz, krvácející sport.

A pak žaloba. Neúspěšná. Pak další. A teď třetí. Hušák je v klidu. Proč? Na vše, co dělal, přece měl souhlas majoritního akcionáře. Jansta (dlouholetý odpůrce Hušáka), jakkoliv dobře to myslí, má minimální šanci uspět. A moc dobře to ví. Žalovat by totiž měl celý sport, za jeho vlastní blbost. Na Hušákovi si nevezme ani ten nanuk, natož miliardu korun.