Ta záře trvala devadesát minut. Televizní poselství mimozemšťanů bylo šokující. Každý, kdo jej zaznamenal, je navždy poznamenán. UFO existuje a ohnisko bytí má v Katalánsku.
Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl. Nou Camp, stadion, kde hraje svoje domácí zápasy Barcelona, zažil mimoplanetární teleportaci. Marťani si oblékli modročervené dresy s logem FCB. Jejich vzkazem lidstvu pak byl vesmírný fotbal.
Ne, nechci svěrací kazajku. Nedávejte mi už prášky. Já jsem prostě nikdy nic podobného neviděl. Museli to být oni. ONI. Přišli v míru a v kopačkách. Mluvili nohama. Krásným jazykem.
Smrtelníci z Realu Madrid při slavném El Clásicu jen tak civěli na nadpřirozené schopnosti kosmických kolonizátorů Messiho, Xaviho, Villy či Iniesty. Dostali 5:0. Byli infikováni virusem trapnosti. Už nikdy nebudou koukat na sci-fi. Viděli ho až dost.
Z Cristiana Ronalda se stal letící kosmonaut bez skafandru, volně plující zeleným vesmírem. Jeho krásu zaleptal OPRAVDOVÝ fotbal. Barcelonské narážečky na jeden dotek, neuvěřitelné tempo, nasazení, galaktická rychlost. Česká kopaná je ve srovnání s tím vodním pólem lenochodů, prostě úplně odlišný sport. Záviďme.
Závist je někdy potřeba.
Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl. Říká se, že nejlepší soutěží na světě je anglická liga. Ano, planetě Zemi možná skutečně vládne. Jenže vesmíru šéfují jiní. Ufoni z Barcelony. Škoda, že ta záře trvá jen devadesát minut...
