Když i král zapáchá švindlem, celé království je ponořeno do odéru falše. Alberto Contador, trojnásobný vítěz Tour de France, měl po posledním slavném závodě, který potřetí vyhrál, pozitivní nález na zakázaný clenbuterol. Sice málo, ale byl tam.
Contador tomu nevěří. Prý to bylo z jídla, znáte to - "špatné maso". Nevěřím, ne ne. Kdyby si alespoň vymyslel něco originálnějšího. Jako kdysi podvodný čtvrtkař Burt Reynolds: "Nebyl to můj test, patřil východoněmecké ženě."
Stará jízlivá pravda říká, že cyklistika není o tom, kdo dopuje a kdo ne, ale o tom, kdo doping nejlépe dokáže skrýt.
Tomu sportu jsem nikdy nevěřil a věřit nebudu. Tak třeba taková Tour de France. Vždyť je prostě nereálné a lidsky nemožné postupně odjet dvacet etap měřících až 227 kilometrů, to vše průměrnou rychlostí 40 km/h, což odpovídá tempu nějakého moto fichtla, či slabého skútru.
Malý kvíz: buď jsou ti kluci roboti, nebo mají vyměnitelné svalstvo (což by vlastně taky znamenalo, že jsou roboti), nebo jsou výjimečnými přírodními úkazy, nebo prostě zobou stylem hladem týraných slepic.
Z jedné strany je cyklistika krásná, svérázná, přináší "odlišné" sportovní zážitky, má spoustu fanoušků... Z druhé strany, potřeba vítězství v prostředí nekonečné dřiny přímo nahrává zakázaným pomahačům a urychlovačům.
Heras, Ullrich, Landis, Petacchi, Basso, Zabel, Vinokurov, Rasmussen, Contador. Hvězdný dopingový tým.
Zrušte cyklistiku. Alespoň v podobě, v jaké je teď. Protože tohle není o sportu. Prioritně jde o black jack s dopingovými komisaři. Prapodstata cyklistiky krvácí. Krásný sport je ničen. A o ničem.
Když už i král zapáchá švindlem... A po ruce není žádná východoněmecká sportovkyně.
