Pro slovenskou biatlonistku Anastasii Kuzminovou mělo vítězství v úvodním sprintu na olympijských hrách v Soči dvojnásob sladkou příchuť. Původem ruskou závodnici těšilo nejen to, že dokázala obhájit triumf z Vancouveru, ale i fakt, že zlato získala ve své rodné zemi. Medaili věnovala bratrovi Antonu Šipulinovi, který v sobotu přišel chybou při posledním výstřelu o cenný kov ve sprintu mužů.
Kuzminová přiznala, že ji bratrův sobotní nezdar hodně mrzel. "Cítila jsem se za něj opravdu špatně. Bohužel to nebyl jeho den. Tak jsem si řekla, že když to bude můj den, tak medaili věnuji jemu," prohlásila Kuzminová po závodě.
Mohla si užívat prakticky domácí prostředí. Od prosince 2008 sice reprezentuje Slovensko, ale hry v Soči bere tak, že závodí doma. "Vyhrát zlato v mé rodné vlasti je velká věc. Mám slovenský pas, ale jsem Ruska," podotkla.
"Tady jsem doma. Musím říct, že atmosféra tu byla doslova rodinná. Každý mě tak moc podporoval, cítila jsem se tu moc příjemně," doplnila trojnásobná olympijská medailistka.
Znovu potvrdila, že sprinty jsou její parádní disciplínou. Nejkratší biatlonový závod dokázala vyhrát před čtyřmi lety na hrách ve Vancouveru a má z něj i bronz z MS před třemi lety. "Asi mi sprinty sedí víc," přemítala devětadvacetiletá Kuzminová.
Na sedmiapůlkilometrové trati se jí povedlo porazit druhou Olgu Viluchinovou z Ruska téměř o 20 sekund. "Sedlo mi to. Přitom během sezony jsem se dost trápila se střelbou. Ale mi prostě všechno vyšlo. Věřila jsem, že to přijde ve správnou chvíli. Stále si myslím, že se mi to jen zdá, bojím se z toho snu probudit," dodala Kuzminová s úsměvem.
