Pro české fanoušky smutná a pro cyklistické laiky nepochopitelná byla slova Romana Kreuzigera po silničním olympijském závodě. Kreuziger sice litoval, že nezískal medaili, na druhou stranu o ni ani nechtěl bojovat, protože odmítal stíhat svého týmového kolegu z kazašské profesionální stáje Astana Alexandra Vinokurova, který si dojel pro zlato.
Kreuziger to po závodě naplno přiznal. Odmítl bojovat za Českou republiku, která ho na olympiádu do Londýna vyslala, a v závěru sobotního závodu si situaci vyhodnotil tak, že upřednostnil zájmy Kazacha Vinokurova, tedy soupeře z jiné země. To však české fanoušky nezajímá...
Vinokurov a Kolumbijec Rigobert Urán nastoupili deset kilometrů před cílem a ujeli z dvacetičlenné skupinky uprchlíků, ve které do té doby výborně pracoval také Kreuziger, česká, nikoliv tedy kazašská medailová naděje.
"Byli jsme tam z Astany čtyři, i když z jiných států. Je neslušné, aby Vinokurova někdo od nás sjížděl," prohlásil Kreuziger po závodě, čímž musel zvednout mandle českým fanouškům, kteří neznají zákony profesionálního pelotonu.
Právě jim zní Kreuzigerova lítost nad ztracenou medailí jako pokrytectví. "Na olympijských hrách se samozřejmě bojuje o medaile, ty jsou vidět a zůstávají lidem v paměti, takže nemůžu být spokojený," uvedl Kreuziger, který se zároveň radoval z Vinokurova triumfu.
Kreuziger by prý stíhal Kazacha jen tehdy, pokud by se za ním vydal někdo jiný než člen týmu Astana. Naplno tak přiznal, že cyklistický závod jednotlivců neznamená bojovat za svou zemi. Nabízí se otázka, proč by se takový podnik měl vůbec konat v rámci olympijských her, pokud jsou mu nadřazeny zájmy profesionálních týmů.
Jen s malou nadsázkou se dá říct, že je to stejné, jako kdyby ve finále mistrovství světa nahrával Argentinci Messimu na góly Španěl Xavi jen proto, že spolu jinak hrají za Barcelonu. Zní to absurdně, ale v profesionální cyklistice to tak prostě funguje, což je na Kreuzigerovu obranu spravedlivé dodat navzdory tomu, že zakladatel novodobého olympismu Pierre de Coubertin kvůli tomu rotuje v hrobě. Radost by z toho měl snad jenom filmový Borat, komický a nechtěný kazašský národní hrdina.
