Cyklista Roman Kreuziger promeškal nejdůležitější okamžik útoku na olympijskou medaili v závěru velmi rychlého závodu. I proto nebyl spokojen, třebaže patnáctým místem výrazně vylepšil svůj výsledek z Pekingu.
"Na olympijských hrách se samozřejmě bojuje o medaile, ty jsou vidět a zůstávají lidem v paměti, takže nemůžu být spokojený. Nebylo to špatné, ale...," prohlásil takřka dvě hodiny po skončení závodu, neboť byl vylosován na dopingovou zkoušku a komisaři mu kromě moči brali i krev.
Závod se rozhodl, když unikla asi třicetičlenná skupina, v níž byl i aktivní Kreuziger. Zhruba deset kilometrů před cílem se utrhl Kazach Alexandr Vinokurov a Kolumbijec Rigobert Urán, kteří si nakonec rozdělili nejcennější medaile.
"V ten moment jsem trochu zaspal, být tam s nimi, tak to bylo asi jiné, ale to je kdyby," litoval šestadvacetiletý jezdec. "Vinokurov si o to vítězství řekl. Nastoupil, když všichni měli špatný nohy, takž mu gratuluji," blahopřál stájovému kolegovi z Astany.
V závěru dvojici uprchlíků neatakoval, jen čekal na případné zrychlení soupeřů. "Byli jsme tam z týmu (Astany) čtyři, i když za jiné státy. Je neslušné, aby ho někdo od nás sjížděl," prohlásil Kreuziger.
Čekal jen, jestli se o to pokusí někdo jiný. "Kdyby někdo začal pracovat a snažil se je dojet, využil bych toho, ale nikdo takový nebyl. Oni měli velký náskok a bylo by hloupé, kdybych ho začal sjíždět sám," uvedl.
Nevyšel mu ani závěrečný spurt skupiny, která jela o bronz. "Snažil jsem se někoho dostat přede mě, abych měl lepší výchozí pozici ke sprintu zezadu. To by se dalo, ale jinak to byl zvláštní spurt. Jelo tam jen pár 'mrtvých' lidí," konstatoval k únavě závodníků po 250 km.
