Cyklistická dohra
Kreuziger se zlobí: Česko blázní kvůli hovadině

Roman Kreuziger si hodně znepříjemnil pobyt v Londýně. "Nebudu přece stíhat stájového kolegu." Tato slova směrem k olympijskému vítězi Alexandru Vinokurovi rychle dosvištěla z Londýna do Česka a způsobila tu poprask. "Jsem v šoku, řeší se totální hovadiny," namítá dnes Kreuziger.

Český cyklista, který se dostal pod brutální celospolečenský nátlak, teď vysvětluje: "Byl jsem špatně pochopen." Kreuziger po závodě řekl, že nechtěl útočit na Alexandra Vinokurova, stájového kolegu z Astany. Média i fanoušci si to přeložili jasně: Kreuziger ve skutečnosti jel v tyrkysovém dresu kazašského zaměstnavatele. "To kategoricky popírám!" zdůrazňuje Kreuziger.

Na svých internetových stránkách se vrátil k olympijskému závodu, v němž skončil patnáctý. "Myslím, že jsem předvedl výkon, za který se rozhodně nemusím stydět. Viděli to tak všichni kamarádi i fanoušci, kteří cyklistice rozumí. Bojoval jsem, nejezdil jsem schovaný někde v balíku," začíná Kreuziger.

"Jel jsem aktivně a výsledkem bylo, že jsem se dostal do skupiny pětadvaceti lidí, z níž vzešel pozdější olympijský vítěz Vinokurov. Jen bych podotkl, že jsem tam byl z Česka sám, zatímco řada států měla početní převahu: například tři Španělé, dva Američani, dva Nizozemci, dva Belgičani," popisuje.

A pak se už dostává k epicentru zlosti. Vše se snaží odůvodnit taktikou: "Když zhruba šest kilometrů před cílem odjeli z té skupiny Vinokurov a Uran, ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle únik může slavit úspěch. Dobře jsem věděl, že se mnou je tam spousta rychlejších lidí a díky početní převaze pojedou, aby měli šanci rvát se o medaili. Já samozřejmě nikdy nebyl a nebudu spurtér. Z té naší skupiny jsem rychlostně patřil určitě až do druhé poloviny. Přijde mi proto naprosto zcestné, abych já, který tam byl sám, sjížděl vedoucí dvojici, když bych pak stejně skončil nejlíp dvanáctý. Na to tam byli jiní."

A pak přišla jeho slova. "Po závodě jsem řekl, že přece nebudu první, který by sjížděl týmového kolegu. Ale dodal jsem: kvůli tomu, že tam řada zemí byla ve dvou nebo ve třech. Tímhle nešťastným vyjádřením se všechno otočilo proti mně."

"Místo toho, aby se řeklo, že jsem zajel povedený závod, si někde přečtu, že jsem jel za Kazachstán na člověka, který mě v týmu platí. To je absolutní lež. Já jsem jel jen za Českou republiku. Mám svědomí naprosto čisté a můžu říct jen tolik, že jsem pro dobrý výsledek nemohl udělat víc. Tohle bylo v dané situaci maximum."

Tak co, Česko? Stačí ti vyjádření české cyklistické jedničky?