Olympiáda v Londýně je krásná, ale v některých věcech dokáže naštvat. Je jich minimálně pět. Co by šlo na hrách zrušit a moc by to nevadilo?
Ženské vzpírání. Je to prostě ošklivé. Samozřejmě, nemůžeme čekat, že všechny olympijské ženy budou superkočky jako české beachvolejbalistky Kolocová - Sluková, ale tohle už je prostě nevkusné. Na druhou stranu, mohlo by být hůř - třeba kdyby se vzpěračky daly na beachvolejbal...
Justin Gatlin. Nedokážu pochopit, jak mohl Americký olympijský výbor (společně s tím mezinárodním) pustit na hry chlápka, který dvakrát za kariéru dopoval (i když poprvé byly pozitivní hodnoty minimální). Aneb jediná chyba krásného sprintu o nejrychlejšího muže planety. Gatlin v něm získal bronz. Žádné prášky mu při následných bouřlivých oslavách z kapsy naštěstí nevypadly. Je to OK. A i kdyby vypadly... Američan by to už nějak okecal. Že to byly ve skutečnosti čočky, tkaničky, brýle nebo třeba... televizní ovladač. Gratulujeme.
Akvabely. Na rozdíl od vzpěraček je vizuální pohled na tyto sportovkyně mnohem příjemnější, ale to je asi tak jediné. Možná jsem jen ignorant - ale všechny výkony nedělního finále mi přišly úplně stejné. Nohy nahoře, kmity, hlavy nahoře, kmity, zase nohy, hlava kolem... Tanec ve vodě? To je prostě divné. Třeba jen nechápu. A v roce 2055 bude nově v olympijském programu kraul na trávě, motýlek na betonu a prsa v písku (je pravda, že ta už jsou zde částečně při beachvolejbalu).
Sestry Williamsovy. Jsou prostě moc dobré. A těm sympatickým českým blondýnkám, které teď všichni moderně uvádějí pod zkratkou H+H, prostě museli olympijské zlato přát úplně všichni. Bohužel. Američanky je zbily míčky. Rozšafná Lucie Hradecká to řekla po finále dobře: "Už by mohly skončit, né?" Ale i tak - byly jste super, holky! A český olympijský tenis se jen díky vám nemusí červenat hanbou.
Mávající lidi. Ano, Česká televize měla dobrý nápad s umístěním studia do Českého domu v Londýně. Asi tak nějak cítíte tu atmosféru. Jenže neustále mávající fanoušci v pozadí už přestávají být vtipní, vyrušují. Občas se na nich zaseknete tak, že ani nevíte, co dotyčný ve studiu říká. Do kamer ukazují všechno: zuby, uši, oči, úšklebky, děti, ženy, muže, vlajky, dresy, nápisy, mobily, ruce, dokonce paroháče, holinky, hodinky a (především ve večerních hodinách) pivo. A jeho následky. Snad tam někdo nepozvrací Jaromíru Bosákovi či Robertovi Zárubovi záda. Tihle dva jinak dělají skvělou práci.
