Vodáctví je v Česku národní záležitostí, oblíbeným sportem, skvělým relaxem, někdy i posedlostí. Na vodáky je přitom často nahlíženo jako na nepochopitelné svérázy, osoby podivných mravů, opilce. A právě vodní sporty udržují českou výpravu v Londýně v dobré náladě - získala v nich své tři první a zároveň zatím nejcennější medaile.
Po pětidenním čekání začaly české fanoušky přepadat první náznaky pesimismu. Olympiáda v plném proudu, na medailovém kontě naší výpravy stále nula. Po hrách v Pekingu, kdy ovládly český dům zlaté oslavy hned první víkend, přišla nervozita, možná zklamání.
V napjaté atmosféře pak skvěle probleskoval věčně vysmátý obličej kajakáře Vavřince Hradilka, který při své kvalifikaci projížděl branky pozadu a posílal pozdravy do televizních kamer. A právě tenhle pohodář odstartoval českou vodní revoluci.
Ve finále vyjel Hradilek skvělým výkonem senzační stříbro, stejný kov pak do české sbírky přidal skifař Ondřej Synek a sobotní zlatou jízdou na vlnách dokonalosti rozpoutala triumfální nadšení Synkova parťačka Miroslava Knapková.
Díky "vodákům" se české londýnské čekání proměnilo ve fantastickou zábavu. A tuzemské nadšení je možná o to větší, že vodní sporty jsou pro většinu Čechů srdeční záležitostí. Když v roce 1875 přivezl do zdejších vod první kanoi roudnický lékárník Ferdinand Zinke, asi těžko mohl tušit, co všechno tím odstartoval.
V jedné ruce pádlo, v druhé rum
O pětatřicet let později už Česko kanoemi z Kanady zásoboval velký propagátor vodáctví Josef Rössler-Ořovský a naplno vypukla éra, která trvá dodnes. Pohodové splouvání klidných vod, adrenalin v peřejích, večery s kytarou a bezstarostná existence v lihovém oparu. Tohle Češi milují pořád.
Navíc, vodní svět představuje stále větší byznys. Jenom letos se podle prvních odhadů protočí v českém vodáctví kolem půl miliardy korun a firmy se předhánějí v nápadech, jak z vody vylovit co nejvíc.
Například plzeňský Božkov tak na Vltavě mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou instaloval stánek, kde se mohou vodáci posilnit rumem přímo z lodi. Některé kempy pak za určitý počet vypitých panáků nabízejí nejrůznější odměny. Voda v lodi, vítr v žilách - s tím ostřílení vodáci počítají (dvě třetiny z nich prý přitom vůbec ani netuší, že za sjíždění řeky v opilosti jim hrozí pokuta a zákaz splouvání řek).
Že má ale tahle alkoholová plavba k olympijské realitě hodně daleko? Ne ta docela. I profesionální "vodáci" jsou známí divokými večírky, říká se, že mezi sportovci to s lahví v ruce umějí nejlíp. Nějaké to promile holt k vodě prostě patří. A zatím je to právě voda, která drží Čechy v Londýně nad vodou.
