Už má odpracováno, doma má zlato, stříbro i olympijský bronz a zřejmě proto Kateřina Emmons v sobotu na hrách v Londýně další cenný kov nezískala. Jak po finále řekla, k soutěži ve střelbě ze vzduchové pušky možná přistoupila trochu laxně.
Po budíčku v pět hodin ráno se navíc nemohla dlouho probrat. Čtvrté místo ji ale nakonec potěšilo hlavně proto, že se dokázala vyhrabat z problémů a zvládla neuvěřitelně dramatickou kvalifikaci.
"Je možné, že jsem byla málo nabuzená. Přitom jsem střílela ze začátku docela slušně, v nástřelu to bylo do jedné díry, ale asi jsem pak dostala strach. Bylo vidět, že jsem moc opatrná, nemohla jsem se z toho dostat ven," řekla Emmons. Moc dobře nespala, český dům je v olympijské vesnici v rušné části. "Možná už jsem taky trochu z toho střílení unavená," doplnila osmadvacetiletá reprezentantka.
Prožila náročné dva roky. Její muž Matt Emmons, americký střelec, se předloni úspěšně léčil z rakoviny, také česká závodnice sama měla zdravotní problémy. Ještě v pátek byla v péči fyzioterapeuta Pavla Koláře. "Kdybych se z prvního propadla na čtvrté, tak by mě to mrzelo, ale šla jsem do finále z osmého místa, to je něco jiného," uvedla.
Kvalifikace byla nesmírně dramatická. Třetí devítka ve třetí sérii byla kritická, Emmons zbývalo 11 ran a nesměla chybovat. Navíc měla jen deset minut do konce limitu. "Musela jsem rychle bouchat, nepřemýšlet. Ono to možná bylo lepší," uznala. Dařilo se jí, jen na poslední ránu se soustředila déle, ale pak jí vyletěla ruka radostí vzhůru. "Byla to čistá práce, ale věděla jsem, že to bude na rozstřel. Ale měla jsem hroznou radost, že jsem překonala takovou tu krizi," uvedla.
Woodoo na rozhodčí
Jenomže pak ji rozhodčí vylosovali na kontrolu výstroje a Emmons měla jen pár minut na přípravu před rozstřelem. I proto v prvních dvou ranách trefila devítku. "To bylo strašné, nedali nám vůbec žádný čas," řekla.
Myslela si, že je všechno ztracené, nakonec měla ale velké štěstí. Situaci těžko nesl Matt Emmons. V ruce držel panenku a špendlíkem si hrál na woodoo. "Říkal, že rozhodčí za to píchne," usmívala se Emmons. Otec a trenér Petr Kůrka jí potom pomohl. "Jsi ve finále, pro mě už jsi vyhrála," řekl jí.
Ve finále bojovala, dlouho měla nejlepší skóre ze všech, poslední ranou do devítky ale ztratila. "Ono by mi to stejně nepomohlo. Byla by to haluz," uznala Emmons, že boj o cenný kovy byla marný. Mohla se dostat na medaili, ale musela by trefit absolutní střed 10,9. "Stát se to mohlo, ale byla by to pohádka, já jsem vděčná za tohle," pravila.
V průběhu finále totiž ani jednou neměla vnitřní pocit, že by mohla dosáhnout v této konkurenci na stupně vítězů. Chyba totiž už byla v kvalifikaci, tři devítky byly moc. "Tušila jsem, že budu blízko, ale to se těžko dohání, když holky střílí slušně a občas dají vysokou ránu. To je skoro nemožné, i když každý udělal chybku," řekla.
Budíček na malorážku
Ještě má před sebou příští týden v sobotu třípolohovou střelbu z malorážky, v níž bude obhajovat stříbro z Pekingu. Sobotní závod by jí v tom mohl pomoci. "Už vím, jakým stylem k tomu mám přistoupit, aby se neopakoval ten začátek, musím si dát nějaký budíček hlavy," měla jasno. Její technika je prý dobrá. "Je to jen o psychice. Věřím, že to bude úplně o něčem jiném," doufala.
Vzduchová puška je sice její výstavní zbraní, ale Emmons chce sama sebe překvapit v doplňkové disciplíně. "Vím, že jsem silná i v malorážce, že se do finále dostat můžu, když se mi bude dařit," uvedla.
"Když to bude finále, tak budu šťastná jako blecha. A tam se už může stát cokoliv," řekla a upozornila, že důležité bude i srovnat se s větrem. "Musím u toho přemýšlet a věřit si, že to tam padne," dodala.
