Naděje na vysněnou olympijskou účast se mu rozpouštěla v mlze dopingové aféry. Kajakář Jan Štěrba zažíval chvíle jako na horské dráze, slunečné dny střídala beznadějná tma. Nezapomenutelnou záři her pod pěti kruhy si ale nakonec dokázal vybojovat a křivdy z minulosti teď pokrývá radost ze senzačního bronzu.
Byl to pro něj obrovský šok. Když se Jan Štěrba dozvěděl, že kvůli užití zakázané látky nebude moci do Londýna, zažíval obrovský zmar. Jízda na olympijském kanálu, o které tolik snil, zmizela v zajetí beznaděje.
Paradoxně právě v souvislosti s olympiádou se přitom jednatřicetiletý kajakář dostal letos na jaře do problémů. Při květnové kvalifikaci na hry v Londýně našli dopingoví komisaři v jeho těle sporný stimulant beta-metylfenyletylamin, který byl obsažen v potravinovém doplňku, jejž vodák užíval. A rozjela se aféra, na kterou má Štěrba dodnes hodně bídné vzpomínky.
Český reprezentant byl obviněn z dopingu a dostal šestiměsíční trest. V tu chvíli se mu olympijské brány města na řece Temži uzavřely. Jenže jeho obvinění následně zrušila disciplinární komise mezinárodní federace ICF a zdálo se, že cesta do Londýna je volná.
Po radosti ale dostal Štěrba další nečekanou facku. Hodně nezvykle se totiž proti rozhodnutí vlastní disciplinárky odvolalo přímo vedení ICF - a bylo znovu rušno. Všechno pak dospělo až k Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Londýně.
Londýn obávaný, Londýn vysněný
Do města, kde tolik toužil závodit, se tak Štěrba nejprve vydal, aby očistil vlastní jméno. "Ten let na sportovní soud byl asi nejtěžším momentem v celém mém životě," přiznal v rozhovoru pro ČTK kajakář, jenž v Londýně absolvoval několikahodinové slyšení, nepříjemné a nekonečné chvíle, kdy před komisí bojoval o svou nevinu. Nakonec ale uspěl. Vzhledem k tomu, že olympiáda už byla v plném proudu, rychle nasedl do zpátečního letadla, podklady pro svou nevinu vyměnil v Česku za vodáckou výbavu a vrátil se do Londýna.
Aféru, kvůli níž se nemohl s parťáky na závod v Londýně pořádně připravit, se snažil hodit za hlavu. Řešit nechtěl ani případné poznámky soupeřů na jeho "dopingové" pletky. "Tohle je individuální záležitost každého sportovce i člověka," nelámal si hlavu stříbrný kajakář z mistrovství Evropy 2010.
Tréninkový výpadek jako by pak ani nebyl znát. Bleskově zapadl mezi další kluky z posádky a plně se soustředil na jediné - čtvrteční kilometrový závod. Teď už ví, že se mu vyčerpávající boj se sportovními funkcionáři vyplatil. Úskalí posledních měsíců a pocity křivdy hravě pohltil oceán bronzové radosti.
"Usiloval jsem o to, abych tady mohl startovat, abych vybojoval s touto posádkou medaili. Myslím tak, že k tomu už není co víc dodat," řekl po životním závodě spokojený zadák. On i celá posádka se navíc shodují: "Celá ta kauza nás všechny především semkla."
