Svoboda lepší legendy
Z pravěku moderního pětiboje: generál Patton neumí střílet!

Dávno předtím, než se stal velitelem americké armády, musel slavný George S. Patton prokázat kvalitu "obyčejného" pěšáka. Vojáka, který byl stvořen pro boj. Jednou z frakcí jeho cesty na armádní vrchol byl i moderní pětiboj. Disciplína, které nyní vládne zlatý český chlapec David Svoboda.

Když zakladatel novodobých olympijských her Pierre Coubertin hledal "trendy" sporty, které by se do jeho vysněného projektu hodily, pořád přemýšlel, jak zdokonalit klasický antický pětiboj. Zápas, běh, hod oštěpem, hod diskem, skok daleký... Dobrá, to všechno bylo hezké a na olympiádě figurovalo, ale Coubertin potřeboval měření sil zaktualizovat, zmodernizovat.

A tak vymyslel moderní pětiboj. Disciplínu, která měla v olympijském pravěku a zároveň věčně neklidné době prezentovat sportovce jakožto vojáka, připraveného pro všechny typy "války".

Šerm, plavání, jízda na koni, střelba, běh. S různými dílčími proměnami vydrželo základní složení moderního pětiboje dodnes.

Poprvé se představil na hrách v roce 1912 ve Švédsku. To znamená, že letošní vítězství Svobody sladce orámovalo sté olympijské výročí legendární disciplíny.

Co si to vzal za pistoli?

Tehdy, na začátku 20. století, absolvoval premiérový závod i již zmiňovaný, pozdější generál a plzeňský osvoboditel Patton, legenda války. Američan měl ambice na medaile, ale nakonec skončil až pátý. Nikdy se tím moc nechlubil, bral to jako neúspěch. Navíc - nejvíc bodů mu vzala překvapivě střelba, vojenské omen nomen.

Patton tehdy použil silný .38 Colt Special, přičemž na terč vypálil dvacet kulek. Rozhodčí však našli jen sedmnáct děr. Pattonovi to dost ulétlo. Ti, co měli slabší zbraně, byli úspěšnější. Pro ambiciózního amerického vojáka velká rána. Patton už se k modernímu pětiboji nikdy nevrátil.

Mentálně postižený kůň

Střelba není nejtěžší disciplínou moderního pětiboje, tou je parkúr. Jezdci si dvacet minut před startem vylosují koně, kterého nikdy v životě neviděli, a doufají, že je bude poslouchat. Vlastně spíš doufají, že přežijí. "Je to klíčová disciplína. Většinou rozhoduje o medailích," říká Svoboda, o jehož pekingské smůle na psychicky nevyrovnaného koně, který si dělal, co chtěl, už se napsalo hodně.

Svoboda v šílených koňských historkách není sám. Už třeba na olympiádě v roce 1968 neudržel německý moderní pětibojař Hans-Jurgen Todt nervy poté, co ho jeho kůň absolutně neposlouchal. Celý závod odklusal a poshazoval všechny překážky - a Němec jej v cíli fyzicky napadl. Mlátil do něj hlava nehlava, až ho museli krotit pořadatelé. Chudák kůň, chudák Němec.

Na olympiádě 1996 v Atlantě zase Australan Alex Johnson dostal koně, který jej hned na první překážce, již shodil, vyhodil ze sedla a pak utekl z areálu!

To je jen ochutnávka z příběhů, které napíše skoro každý závod moderního pětiboje. Svoboda měl tentokrát štěstí. A tak se původem plavec, který věděl, že v bazénu olympijskou medaili nevyloví, stal zlatým hrdinou.

A může si říct: Jsem lepší než generál Patton.