Dakar
Macík zajel maximum a pak spěchal za dcerou

Úspěšnou premiéru za volantem kamionu Iveco na Rallye Dakar má za sebou Martin Macík, který pátým místem vyrovnal své dosavadní maximum na slavné soutěži. Domů se proto vrátil spokojený a navíc se hodně těšil, protože v průběhu rallye se mu narodila dcera Mia.

"Poslední tři dny byly hodně příjemné. Vrátili jsme se na páté místo a já se těšil domů za Miou," řekl Macík na úterní tiskové konferenci v Praze. Dcera se mu narodila v noci před předposlední etapou. "První dny (rallye) jsme byli s manželkou v kontaktu tak dvakrát denně. Furt se nic nedělo. Změnilo se to až ve chvíli, kdy jsme přijeli do bivaku, kde nebyl signál. A rodila ve chvíli, kdy jsme jeli maratonskou etapu," prozradil.

Že se stal otcem, to se Macík dozvěděl asi v půl třetí ráno. "Nevím, jestli mám být rád, nebo ne, že jsem u toho (porodu) nebyl. Radši bych ale byl s ní. Důležité bylo, že vše dopadlo dobře. Když šli všichni spát a postupně vypínali telefony, tak tam byl alespoň nějaký signál. Jednou za půl hodiny přišla sms zpráva a pak přišla poslední: 'Ahoj tati'. Ještě měl přijít obrázek, ale ten došel až další den po startu," vyprávěl třicetiletý závodník.

Macík startoval na Dakaru osmkrát a letos poprvé neseděl v kamionu Liaz. A s novým vozem Iveco hned vyrovnal nejlepší výsledek z roku 2018. "Páté místo je super, ale zároveň nám závod ukázal, že se pořád mám kam zlepšovat. Nejen já, ale i technika a i tým, který ale funguje výborně a je na skvělé úrovni. Teď potřebujeme trochu štěstíčko a přidat můj um. Momentálně víme, kde ztrácíme. Já i technika," řekl Macík.

I v úterý v Praze ještě jednou poděkoval Martinu Šoltysovi, který mu pomohl v 8. etapě poté, co zapadl na hraně duny. "Jsem strašně rád, že jsou si lidi mezi sebou ještě schopni pomoct. Věřil jsem tomu, ale jistý si tím člověk nikdy být nemůže," přiznal Macík, jenž o etapu dříve sám také pomáhal jednomu ze soupeřů.

O lepší výsledek jej připravily i opakující se problémy s pneumatikami. "Musím říct, že to bylo chvílemi hodně demotivující. Představte si, že se všechno daří. Jedete dobře, funguje navigace, ale pokaždé na 350. kilometru odejde pneumatika a jdete měnit. A klesnete na dvanácté třinácté místo," kroutil hlavou Macík. Defekt jeho posádku postihl devětkrát. "A když vezmete, že průměrně je to deset minut na jednu, tak je to hodina a půl. A náš odstup na třetí místo byl hodinu a čtvrt," podotkl.

Posádka týmu Big Shock Racing si ale také uvědomuje, že podobné potíže měly i ostatní. "Stejně jako ostatní jsme měli sériové pneumatiky, nikdo nemá žádné speciální. A nejsou dělané na tak extrémní podmínky, na takovou rychlost," řekl navigátor František Tomášek.