Moje stříbro? Zeman mi tvrdil, že to věděl! culila se Sáblíková

Trenér Petr Novák jí podával národní vlajku, aby s ní šla mávat divákům k hledišti. Ona to odmítla. "Protože mi to nepřišlo sportovní, chtěla jsem počkat až na úplný konec závodu," prozradila Martina Sáblíková. V té chvíli se totiž jela poslední rozjížďka a ona už dobře věděla, že jí nikdo stříbro nevezme. Právě stříbrná medaile Sáblíkové - dosud jako jediná - v olympijské sbírce chyběla. Teď ji česká rychlobruslařka má. A na olympijských hrách v Soči ji po závodě na 3000 metrů slavila se stejně velkou radostí jako před čtyřmi lety zlato.

Martino, vypadáte šťastně...

Jsem strašně spokojená, protože jsem měla strach, že třeba žádná medaile ani být nemusí. A teď mám stříbro, které mi chybělo! Absolutní spokojenost.

Věřila jste i ve zlato?

Musím přiznat, že chviličku jo. Asi tak ve třetím kole, kdy jela Irene (nizozemská vítězka Irene Wüstová - pozn. red.), jsem si říkala, že by mohla vykápnout jako vždycky. Jenže začala vykapávat až na konci... Být to o kolo dřív, asi to mohlo být ještě zajímavé. Zlato nedopadlo, ale já myslím, že i tak to bylo dobré.

Kam tuto medaili řadíte?

Na třetí místo za dvě zlata z Vancouveru. (směje se)

Jak dlouho jste poslední noc před závodem spala?

Deset hodin. A ještě hodinu po obědě.

Byla jste v průběhu dne hodně nervózní?

Jak já byla nervózní! Fakt jo. Já sice byla všude vysmátá, ale tím jsem jen zakrývala nervozitu a dělala jsem, že nervózní nejsem. Jojo, klamala jsem tělem.

Protože od vás každý tu medaili čekal?

To se mi honilo hodně hlavou, když jsem přišla do haly a viděla všechny ty české vlajky, tak to není jednoduché. Ale musím říct, že jsem měla tady v mistru Novákovi obrovskou podporu (ohlíží se za trenérem Petrem Novákem). Zase to byl takový můj psycholog. Pořád byl u mě, odvedl mě na led. To, co mi říká a ty jeho posunky hlavou... Já mu můžu jenom poděkovat, jak mě zase připravil. Vždyť jsem tady oproti minulému roku zajela o dvě vteřiny rychlejší čas!

Co vám tak důležitého pověděl?

Jako vždycky, že na ně mám a že jsem trénovala dobře. Že to musím jenom potvrdit. Když jsem pak při jízdě zrychlila o dvě desetiny, tak mi to podal takovým tónem, že jsem si myslela, že jedu na svěťák. Ta jeho pomoc byla zase neuvěřitelná.

Co jste si řekla, když jste viděla čas 4:01,94?

Že jsem v letošní sezoně nezajela v Evropě rychleji. Je to můj třetí nebo čtvrtý nejrychlejší čas, co jsem kdy zajela. Byla jsem za to hodně ráda, protože když jsem byla průběžně první, věřila jsem, že z toho bude nejhůř bronz. Já jsem za tu medaili hrozně ráda.

Pomůže vám to před závodem na 5000 metrů, kde budete znovu obhajovat zlato jako největší favoritka závodu?

Uvidíme. Nebezpečná bude určitě Pechy (Němka Claudia Pechsteinová - pozn. red.) a taky tahle třetí Ruska (Olga Grafová - pozn. red.). Jela teď hodně podobné časy jako já. Samozřejmě se tam protočí i nějaké Nizozemky. Budu muset zase bojovat.

A co start na trati 1500 metrů? Ve Vancouveru jste na ní získala bronz...

To se teprve uvidí, zatím o tom nechci mluvit. Já nezkoušela ani žádné rozběhy, žádná rychlá kola, jen jsem se soustředila na trojku a na pětku. Záleží, co řekne tady mistr Novák.

Byl se na vás osobně podívat i prezident Miloš Zeman. Co vám říkal?

Moc mi gratuloval a tvrdil, že mluvil s holandským králem a říkal mu, že zlato a bronz mám a že mi chybí už jenom to stříbro. Tak mi řekl: Já jsem to věděl. (směje se)

V pondělí vás čeká slavnostní vyhlášení, kde vám medaili předají.

A kde?

Před halou, kde byl zahajovací ceremoniál.

U ohně? Dobře já! (směje se)

A co oslava? Bude nějaká?

Já si chci dát hlavně vafle s nutelou a zajíst to klobásou s rohlíkem. Tři dny jsem teď jedla jen těstoviny, salát a rybu. Tak teď si to chci konečně užít. (Trenér Novák dodává: A já jdu na panáka!)