Příběh s happy-endem
Moravec: olympijský medailista, jenž má zákaz sportovat

Je sice stříbrným olympijským medailistou, ale přitom má doživotní zákaz sportování. Když bylo biatlonistovi Ondřeji Moravcovi deset, lékaři mu diagnostikovali Perthesovu nemoc, rozpad kyčelního kloubu. Strávil rok v léčebně, polovinu z toho nemohl chodit a jezdil na vozíku. Naštěstí na něj v nemocnici zapomněli, když ho pustili na měsíc domů.

Stal se v podstatě zázrak. Kyčelní kloub neregeneroval, Moravcovi hrozila jeho výměna - endoprotéza. "Nezjišťoval jsem, jestli a jak se s tím dá vrcholové sportovat," vzpomínal dnes Moravec. Po dlouhém pobytu v nemocnici ho pustili domů, měl přijít na kontrolu. Po dvou měsících jeho matce, zdravotní sestře, přišlo divné, že se nikdo neozývá. "Zapomněli na mě, prý jsem se jim ztratil v papírech," řekl Moravec.

Musel okamžitě zpátky do nemocnice, následovala vyšetření. Jenže zničehonic se kloub začal lepšit. Chodil doma o berlích, nohu nesměl zatěžovat, jen dělat pět hodin denně speciální cviky, sáhl i k alternativní léčbě. Když ho pouštěli domů, slyšel zdrcující zprávu lékaře - budeš moci rekreačně jezdit na kole a plavat. "To pro mě to byl docela šok," vzpomínal Moravec.

Jako žáček totiž lyžoval, sportovat ho bavilo. Byl vytáhlý, na všechno šikovný. "Takže když jsem se vrátil a zjistil, že mi to nic nedělá, začal jsem pomalu sportovat," podotkl Moravec. Rodičům se to nelíbilo, dostával zákazy zejména od maminky. "Ale když viděla, že do toho lyžařského kroužku furt chodím a nic se neděje, ustoupila," prohlásil.

Vše se v dobré obrátilo. Moravec byl na sebe přísný, cvičil, posiloval, regeneroval. Jezdil pravidelně na kontroly až do osmnácti let. Doktorům ale musel lhát. "Ptali se mě, jestli chodím do posilovny a tak," smál se Moravec. Lékaři poznali, že jeho tělo se do takového vysportovaného stavu jen těžko mohlo dostat samo. "Ale nikdy jsem jim to neřekl. Tajil jsem to. Asi to pak zjistili později, ale normálně na férovku jsem jim to neřekl," uznal biatlonista.

Pak ho propustili a dostal modrou knížku. "Od té doby jsem prakticky neměl problémy, hojilo se mi to rychle. Jsem rád, že to tak dopadlo a nemám žádné zdravotní problémy," radoval se. Měl štěstí, že se ztratil lékařům v papírech. "Jinak bych tu nebyl," dodal po životním úspěchu.