Před Bwin Grand Prix České republiky byl Karel Abraham pesimistický. V pátek se mračil, motorka mu neseděla, především zadek ujížděl. V sobotu byl mnohem spokojenější. Kvalifikaci dojel na slušném devátém místě. A i když nepříjemně spadl, úsměv mu zůstal na tváři.
Karle, bolel vás ten pád? Nevypadal zrovna příjemně...
Ale ne, je to docela dobrý. Ani to nebylo nějak tvrdé. Včera nám hodně klouzal zadek motorky, trochu jsem se bál, že dostanu smyk, to by pak bolelo dost. Měli jsme problémy s bržděním, to se taky vyřešilo. A že spadnu? No nevadí, jedem dál.
To je hodně bezstarostné prohlášení. Fakt se to psychicky nepodepíše? Neřekne si člověk při závodě: Tady musím dávat pozor, tady jsem při kvalifikaci spadl?
Ne, to nemůžete. V tomhle případě určitě ne. Je pravda, že pokud spadnete bolestivě, třeba v nějaké hodně rychlé zatáčce, tak pak to v hlavě máte. Přemýšlíte o tom, dáváte si bacha. Ale teď mě to nebolelo, jsem už zvyklý padat (směje se). Ale dneska spadlo dost jezdců.
Poškodila se vám motorka?
Trošku jo, ale nemám zprávy, co s ní přesně je.
Deváté místo v kvalifikaci, to jde. Jste teď v Brně v lepší náladě? Přeci jen, budete dost sledovaný...
Já to neřeším. Pro mě je to závod jako každý jiný.
A s čím byste byl spokojený do závodu?
Dnes jsme splnili cíl. Chtěl jsem se dostat pod 1:58, a to se mi povedlo. Sice jen v jednom kole, ale povedlo. Myslím, že motorka má potenciál zajíždět taková kola. A moje výhoda je i to, že dokážu zajíždět v závodě stejně rychle jako v kvalifikaci. Kdyby byla šance udržet se s Bautistou (v kvalifikaci byl osmý), byl bych spokojený.
