Dobrodružství v poušti za hubičku

Jan Mihaliček je dobrodruh. Jinak se ani nedá charakterizovat ten, kdo nasedne v obci Železná v okrese Beroun do terénního vozu a jede si zazávodit do africké pouště.

"Zkouším sám sebe," odpovídá jedenačtyřicetiletý podnikatel na dotaz, co ho žene daleko od rodiny; do míst, kde se vysprchuje třikrát za deset dní. Zkouška se nicméně vyplatila - Jan Mihaliček obstál na výbornou. V osmém ročníku pouštního závodu Tuareg rallye dojel... pro jistotu napišme, že na špici.

"Situace je taková, že po příjezdu do cíle jsme byli vyhlášeni jako vítězové. V oficiální výsledkové listině je ale uvedena jako první španělská posádka García – Ruiz," tvrdí Mihaliček. "Teď se řeší penalizace Španělů, nedodrželi trať závodu. Zatím nejsem oficiálním vítězem a kdoví, jestli někdy budu."

Ať už bude nakonec vítězem kdokoliv, pro českého jezdce jde o velký úspěch. Při svém prvním startu v roli pilota (dvakrát už startoval v podobných závodech jako navigátor) za sebou nechal mnohé zkušenější kolegy. Navíc si prý v marocké pustině během osmi závodních dní na konci března splnil svůj sen.

Většina lidí zná především dakarskou rallye, je Tuareg rallye v něčem odlišná?

Obecně se dá říci, že zatímco Dakar je především o rychlosti, Tuareg rallye spíše o zručnosti řidiče. Dokládá to i fakt, že naše maximální rychlost se pohybovala kolem 120 km/h.
Taky jedete především v Maroku, až na poslední etapu, cíl je ve Španělsku. Samotný závod je dlouhý přes dva tisíce kilometrů, Dakar je o poznání delší.

Kdo je organizátorem?

Němci, a velmi rádi tvrdí, že jejich závod je lepší než Dakar, který je francouzský. A to i přesto, že část z nich se podílí i na Dakaru. Hlavním organizátorem je Němec Rainer Autenrieth a jeho zkušenosti závodníka jsou znát. Všichni se shodují, že jde o jeden z nejlépe připravených pouštních závodů.

Chcete říct, že se u tak velké akce neobjevily zádrhele?

Ne, tedy alespoň tam, kde to mohli organizátoři ovlivnit. Ale když vám Maročani na hranicích řeknou, že jim došly formuláře, neudělá s tím nikdo nic.

Kde se u vás vzal prvotní impuls zúčastnit se?

Moje firma vyrábí náhradní díly a doplňky na vozy Land Rover, jednou se tady objevil jeden Němec s tím, že by chtěl upravit auto. Sondoval jsem proč a on, že jede Tuareg rallye. Bavili jsme se o tom závodě, o jeho finanční i sportovní náročnosti, a už to bylo.

Kolik takový podnik vlastně závodníka stojí?

Tento závod je relativně levný. Třeba dakarská rallye stojí neuvěřitelné peníze. Na takovou srandu normální člověk, pokud si to musí financovat sám, prostě nemá. Tuareg rallye je dostupnější - za dva a půl tisíce eur jsem dostal osmidenní závod. Poměr cena a zábava nemá konkurenci.

Zhruba sedmdesát tisíc korun tedy stojí startovné, co ostatní náklady?

Když nepočítám auto, které v sobě už nějaké investice mělo, tak mě celý závod vyšel zhruba na dvě stě tisíc korun. Což je v motoristickém sportu dobrá cena. Pro představu: startovné na Dakaru je nějakých čtyřiadvacet tisíc dolarů.
Musím ale dodat, že jsme si veškerou výbavu vezli s sebou, na doprovodný vůz jsme už neměli peníze. Takže v autě byla třeba poloosa, dvě rezervy... celková váha vozu se tak vyšplhala na bezmála tři tuny.

Musí zájemce o start v Tuareg rallye splnit nějaké podmínky?

Musí být starší osmnácti let, mít řidičák a auto. To ale musí splňovat jisté předpoklady – především standardní bezpečnostní vybavení. Vozy se kontrolují ještě ve Španělsku před cestou do Maroka. Ti, co relativně přísnou kontrolou neprojdou, aspoň nemusejí absolvovat zbytečně cestu trajektem.

Ono "bezpečnostní vybavení" asi nebudou jen pevné pásy, že?

Závod se z větší části jede v pustině, takže nějaké navigační a komunikační zařízení, světlice... U takového typu závodu jde o standard.

Hrozilo vám během závodu nějaké nebezpečí?

Ne, byly jen drobné problémy. Drobné krádeže a tak, to se ale nedá uhlídat nikde. Jinak Maroko je relativně bezpečná země a organizátoři se snaží možným problémům předcházet.

Zatím to zní tak, že bych se jako sváteční řidič mohl závodu klidně zúčastnit...

Ve vší úctě... Na závod by vás třeba pustili, ale během první etapy by se ukázalo, zda to zvládnete. První etapa je síto, jedete osídlenou oblastí, nehrozí tedy, že někde umřete žízní, ale trať už je natolik náročná, že bezpečně oddělí schopné od těch ostatních. To se týká lidí i aut.

Kolik vozů na Tuareg rallye startovalo?

Aut bylo na startu zhruba čtyřicet, do cíle jich dojelo deset. Celkem se rozdalo na dvě stě padesát startovních čísel. Třeba pro motorkáře je to větší závod než Dakar.

Musel jste před závodem nějak trénovat?

Vůbec. I samotná příprava byla dost chaotická, všechno to bylo na poslední chvíli. Navíc jízda v písku je natolik specifická, že jinde než na písku se na ni nepřipravíte.
Největším problémem se tak nakonec ukázalo sehnat schopného navigátora. Nakonec se mnou jel Jura Kotlan, navigování mu sice ze začátku moc nešlo, první etapu jsme taky kvůli tomu beznadějně projeli, ale aspoň nezvracel. (smích)

Chcete se do pouště vrátit na příští ročník?

Už cestou zpátky jsem přemýšlel, že musím udělat rychlejší a silnější auto. Budeme upravovat, připravovat a chceme jet.

Foto: Karel Šanda, Jan Mihaliček