Tuhle schopnost formule 1 má: potěšit v době, kdy to nejméně čekáte, a kdy to nejvíce potřebujete. Po velmi nešťastné shodě okolností, která počet aut během úvodní Velké ceny Austrálie srovnala nejprve na třináct a pak na jedenáct, připravila akcemi nabité menu a velmi nečekaného (a velmi emotivního) vítěze: Sebastiana Vettela na voze Ferrari.
Něco už naznačily páteční tréninky v Malajsii. V průměrných časech, při simulaci závodního tempa bylo Ferrari o 0,1 sekundy na kolo rychlejší než Mercedes. Nikdo tomu ale nepřikládal váhu, neboť je to za a) v pátek ne úplně nenormální a za b) Ferrari jezdí s menším množstvím paliva, a tím pádem s lehčím vozem (10 kg paliva zpomalí vůz až o 0,3 sekundy na kolo).
Rozdíl 0,074 sekundy mezi Hamiltonem a Vettelem na konci kvalifikace byl zase přičítán divokým klimatickým podmínkám. Ale lidé se už začali ptát - může to Vettel & Ferrari dokázat a překonat Mercedes?
Od úspěšných let 2007 a 2008 Ferrari jen paběrkuje. Ve druhém roce sice přišel Felipe Massa o titul v poslední zatáčce celé sezony, ale Ferrari se stalo mistrem světa mezi konstruktéry. Další rok se ale Felipe Massa vážně zranil a Ferrari čekalo na příchod Fernanda Alonsa, který měl tým vrátit zpátky na vrchol.
Lesklé oči a vzpomínky na Schumachera
V prvním roce přišli Ferrari a Alonso o titul v důsledku jediné strategické chyby v závěrečném závodě v Abú Dhabi. V sezoně 2010 se tak poprvé do čela průběžné klasifikace vyhoupl Sebastian Vettel z Red Bullu. A jelikož to byl závod poslední, stal se mistrem světa on. A stal se mistrem světa i v následujících třech letech.
Ten Sebastian Vettel, který na začátku sezony ve Ferrari nahradil frustrovaného Alonsa. Ve svém prvním závodě pro Scuderii dojel na stupních vítězů a v tom druhém vyhrál jedním z nejemotivnějších způsobů v historii sportu. A skleněný pohled do nebes určitě nemohl nepřipomenout neutuchající internetové výzvy #KeepFightingMichael. Kombinace německé a italské hymny na konci závodu zazněla poprvé od Velké ceny Číny 2006.
Nový šéf Maurizio Arrivabene a jeho nadřízený Sergio Marchionne (nahradil Lucu di Montezemola) mají Scuderii pevně v rukou. Ale je to pořád ještě Stefano Domenicali, jehož odkaz nedělní vítězství nese. Domenicali, který v sezoně 2009 nahradil dnešního prezidenta FIA Jeana Todta, vedl tým až do své rezignace v polovině dubna 2014.
Domenicaliho projekt
To už byla konstrukce letošního Ferrari SF15-T na papíře a chystaly se počítačové simulace (CFD) a výroba všech nutných dílů. Objektivně řečeno: je to vlastně auto z pera Domenicaliho týmu. Jeho nástupce Marco Mattiacci jej už příliš nemohl ovlivnit. Navíc se soustředil spíše na organizační než technické aspekty nové éry Ferrari.
Jenomže Mattiacci byl Montezemolův muž. A když byl odejit Montezemolo, po sedmi měsících se cynickým způsobem odporoučel také Mattiacci. Schopný manažer ale připravil skvělou půdu pro Arrivabeneho, který se navíc velice dobře umí pohybovat v politice sportu. A vypadá to, že se podařilo v pomyslném trojném bodě spojit následující ingredience: kvalitní auto, pevně řízená organizace s dobrým chápáním politického zákulisí a špičkového pilota.
Sebastian Vettel přinesl do Maranella svěží vítr a čerstvou motivaci. Ta je stejně důležitým hráčem, jako například při fotbalovém zápase mohutně fandící vyprodané tribuny. A stejně jako loňský úspěch Mercedesu vzešel z pera týmu Rosse Brawna, ale smetanu slízl Toto Wolff, také Maurizio Arrivabene by měl při svých charismatických oslavách průběžně děkovat Stefanu Domenicalimu. Protože to jeho tým, poprvé po dvou letech, položil základ vzrušujícímu úspěchu Ferrari v Malajsii.
