Letošní rok mi přináší očekávané i překvapivé, ale hlavně velké změny v mnoha směrech. Po dlouhých šesti letech jsem změnil své závodnické působení a z Mistrovství Světa Superbike jsem přestoupil do British Superbike, nejprestižnějšího národního mistrovství třídy superbike.
Největší velmi radostně očekávanou letošní změnou je ale narození mého prvního potomka, dcery Jasmínky, která přišla na svět 1.února. Načasování bylo výborné. Protože to bylo ještě před sezonou, měl jsem spoustu času užít si prvních starostí i radostí takzvaně naživo. S tímto spojená změna bylo také mé přestěhování se na Moravu, konkrétně do Zlína, odkud je má přítelkyně Katka. Myslím si ale, že se mi podařilo zapadnout celkem rychle. I když slivovice při zapíjení Jasmínky bylo možná až příliš, já jsem přece jen ve Zlíně už něco zažil a rozhodně to pro mě nebylo tak náročné jako pro bráchu, který je stále typický Jihočech odchovaný na Budvaru. Proto se nedá zapomenout na jeho první větu den poté: "Ta bílá voda je hrozná svině " :-D
Mou rychlou aklimatizaci v britském mistráku i ve Zlíně podtrhuje začínající spolupráce se zlínským dealerem britských vozů Jaguar a Land Rover, společností Roko-Motor, díky které mám pro svou rodinu a cestování na závody k dispozici krásný Land Rover Freelander 2. Mám za sebou zatím jen prvních pár kilometrů, ale už teď se navzdory začínající rekonstrukci D1 hodně těším na ty další. Zatím jsem měl jako soukromý vůz vždy auto s nízkou karoserií, ale teď to díky Land Roveru vypadá, že vyšší vozy jsou láska na první pohled.
Když už jsme si užili rodiny a docestovali na závody, pojďme k závodům samotným. Ještě před začátkem sezóny to nevypadalo úplně ideálně, protože můj tým nečekaně oznámil přerušení působení v BSB (British Superbike). Naštěstí díky velké snaze promotéra BSB se podařilo narychlo vyřídit angažmá v týmu Padgett´s Racing na motocyklu Honda CBR 1000 RR. Vše bylo opravdu za pět dvanáct, takže jsme nebyli schopni absolvovat kompletní předsezónní testovací plán a na první závodní víkend jsme vyrazili jen s minimem testovacích kilometrů najetých navíc při velmi nízkých teplotách vzduchu.
Start v duchu zvykání si
K dnešnímu dni za sebou máme tři závodní víkendy, které pro nás byly spíše testovací. Nejen, že jedu na motorce, na které jsem v minulosti nikdy nezávodil a po šesti letech na dvouválci ducati si ještě spíše zvykám na úplně jiný styl jízdy se čtyřválcem, ale také jezdím na pro mě zatím neznámých okruzích. Britské superbiky jsou díky vyrovnanosti startovního pole, obtížnosti okruhů, které jsou velice atypické a díky minimu elektronických podpůrných systémů na strojích (kontrola trakce, motorová brzda, launch control) zřejmě nejtěžší dlouhodobá soutěž v silničních motocyklových závodech.
I přes všechny komplikace v začátku letošní sezóny se mi podařilo ve většině jízd bodovat a po šesti odjetých jízdách jsem na průběžné 14. pozici. Je důležité zmínit, že BSB má ještě jednu specialitu. Celkem se skládá z dvanácti závodních víkendů, ale po devíti z nich bude prvním šesti jezdcům v pořadí k jejich dosavadním bodovým ziskům připočteno shodně 500 bodů a k tomu ´kredity´ za pódiová umístění. Poslední tři víkendy má všech šest jezdců stejnou šanci na získání titulu. Tento systém by mi letos mohl pomoci, protože, než se naučím nové okruhy, zvyknu si na hondu a nový tým, je především důležité bodovat. Ve chvíli, kdy vše bude fungovat jak má, začnu pořádně tlačit na pilu, abych se prokousal do finálové šestky.
Rozhodně jsme na dobré cestě. Během prvních závodů jsem měl co dělat, abych se umístil do 15. místa a bodoval. Zatím poslední absolvovaný závod v Oulton Parku jsem byl pouhou vteřinu od 7. místa, které jsem bohužel nezískal po vlastní jezdecké chybě. Navíc je podle odborníků Oulton Park nejnáročnější tratí celého šampionátu. Celý tento vývoj mě ještě více motivuje, takže se už nemůžu dočkat dalších závodů. Před nimi nás ale čeká téměř měsíční pauza, kterou využiju nejen k tréninku, ale především si užiju svou dceru a nový Freelander.
