První etapy „nové" Rallye Dakar hodily české jezdce do reality nekonečného vedra a prachové slepoty. David Pabiška táhl svoji motorku 8 kilometrů, posádka Aleše Lopraise se v autě vařila, druhý kamionový jezdec Martin Macík zase vůbec nic neviděl. Ale všichni stejně tvrdí: "Je to dle očekávání."
Argentinská premiéra byla ostrá. Žádné lehké poježdění, jak to bývávalo v úvodu afrického Dakaru. Pabiška, člen reprezentační stáje KM Racing a zároveň největší motorkářská naděje, vypráví: „Hned první etapu jsem si sáhl na dno fyzických sil. Motorku jsem musel tlačit osm kilometrů, navíc na mě dolehl psychický tlak, protože jsem vůbec netušil, co se porouchalo."
ČTĚTE TAKÉ: Šéf KM Racing Kubíček: Za Dakar bych si mohl koupit dva baráky
V Jižní Americe je léto, teploty dosahují čtyřiceti stupňů celsia. „A my máme v Tatrovce asi 50 stupňů," vypráví Aleš Loprais, kandidát na stupně vítězů v kamionové soutěži. „Ale nás závodění pohltilo tolik, že to vůbec nevadilo," usmívá se.
Všichni bez výjimky si pak stěžují na všudypřítomný prach.
I když stěžují... Jak říká další řidič kamionu Martin Macík: „Vše je zatím podle očekávání, hodně nás to baví." Pak přeci jen dodává: „Když se dojelo auto, nedalo se vůbec předjíždět. Ten prach je nekonečný, není nic vidět. V první etapě jsem jel asi 170 za hodinu za kamiony HINO a vůbec je nemohl předjet."
Nejzkušenější z Čechů, jednapadesátiletý Josef Macháček na čtyřkolce, uznává: „Díky té vysoké prašnosti je trať hodně nebezpečná. Musel jsem volit klidnější tempo." A to tenhle chlapík zažil na africkém Dakaru, který čtyřikrát vyhrál, nejednu divočinu...
Foto: ČTK/AP
