Deset borců z NHL, špičkoví hokejisté z evropských lig a to nejlepší zboží z ledů české extraligy. Soupiska českého týmu budila před startem šampionátu ve Švédsku respekt a navozovala lákavé myšlenky na zisk další medaile. Jenže očekávaná suverenita téhle ledové mašiny zatím nebezpečně rychle taje a před dnešním utkáním s Dánskem je jasné, že tohle tápání musí skončit. Jinak může přijít i nečekaně rychlé české sbohem skandinávskému turnaji.
Jaké nešvary je potřeba z české hry vymýtit? Tuhle otázku si položil i on-line deník TÝDEN.CZ. A nabízí svůj pohled na věc.
Zjednodušit hru. Národní tým má v útoku celou řadu špílmachrů, technických hračičků, kteří svými kousky umí zajistit nekonečný přísun hokejové zábavy. Jenže tohle zatím ve Švédsku nevychází a všemožné kličky a kombinace především zabíjejí nadějné šance.
Pohotová střela, přesný pas, přímočará hra. Tohle přesně národnímu týmu v úvodních zápasech chybělo. A dokonale to ilustrovalo i zatím poslední utkání se Švýcary. Ty Češi svou aktivitou často přehrávali, pak se ale sami překombinováním nebo zbytečným vyčkáváním o šance připravili. Naproti tomu soupeř hrál jednoduše a když měl puk, okamžitě ho přesměroval na Salákovu branku. A nakonec se radoval z jasné výhry 5:2.
Stop zbytečným chybám. Dění na ledě často připomíná situaci, kdy jsou všichni proti českému gólmanovi. V zápasech se Švédskem a Švýcarskem měl Salák plné ruce práce, obrana kdesi blouznila, útočníci postávali na modré a čekali, až se k nim odrazí puk. A soupeř pálil jednu střelu za druhou. Chyběla vzájemná výpomoc, často se v nouzi ani nedařilo vyhodit kotouč.
Mizérii pak ještě násobily individuální chyby, po kterých Češi inkasovali. Třeba kiks forvarda Vrány, po kterém přišel za stavu 2:2 v pondělí vítězný gól Švýcarů. Takových osobních selhání bylo ale daleko víc a často mařily převahu, kterou si tým Aloise Hadamczika vypracoval.
Dostat hvězdy do pohody. Po nepodařených zápasech se na národní tým sype kritika. Často oprávněná, v lecčems ale přehnaná. Především od zvučných posil z NHL se toho očekávalo víc a teď opět schytávají nálepky "flákačů", kteří si jeli do Švédska protáhnout sezonu a na ledě se pozvolna kloužou. Jenže tyhle řeči nikomu nepomůžou.
Zámořští hráči v čele s trápícím se Radimem Vrbatou, kterého trenér Hadamczik společně s Fleischmannem v utkání se Švýcary stáhl ze hry, potřebují důvěru. Třeba jim pomůže promíchání s evropskými hokejisty, drobná změna úlohy v týmu. Vzpomeňte si na loňský případ Milana Michálka. V NHL zářil, na šampionátu se trápil. V naprosto klíčové chvíli pak ale rozhodl o české výhře ve čtvrtfinále proti Švédsku.
Jasno v brance. Zranění jsou věcí, kterou hokejisté ani trenéři příliš neovlivní. Faktem ale je, že šrumec, jenž panuje okolo českých gólmanů, by mohl brzy začít škodit. Ondřej Pavelec bojoval s pochroumaným kotníkem, Alexander Salák si zase zlomil prst na ruce, ve které drží vyrážečku. Náhradník Jakub Kovář se k tomu všemu zotavuje z hnisavé angíny.
Úplně jasno navíc není ani o tom, kdo vlastně bude ve zbytku turnaje gólmanskou jedničkou. Smršť otázek na téma zdraví už v pondělí nadzvedla Saláka, fakt, že maskovaní parťáci nejsou úplně fit, může dolehnout i na hráče v poli. Před trenérem Hadamczikem je teď nelehký úkol vyřešit brankářskou detektivku tak, aby co nejvíc eliminoval její případné negativní důsledky.
Soudnost. Podpora a důvěra fanoušků může v tuhle chvíli týmu jenom pomoct. Jenže hráči si ji musí zasloužit. A když se nedaří na ledě, není ideální atmosféru jitřit ještě nepochopitelnými bonmoty. To se povedlo třeba brankáři Salákovi, který po kiksu se Švýcary prohlásil, že "soupeř hrál hrozně a Češi byli daleko lepší."
A trocha soudnosti chyběla i slovům útočníka Martina Hanzala. Hadamczikův tým si totiž stěžoval na nedostatek času, při kterém by se mohl sehrát. Na úterní dobrovolný trénink ale kromě trojice brankářů přišlo pouze šest hráčů. "Já jsem si šel zacvičit do posilovny. Na led a souhru si člověk zvykne lépe při zápase," řekl serveru Aktuálně.cz forvard Phoenixu.
