Brblají, láteří, nadávají, když to nejde. V opačném případě jsou takřka novodobými buditeli, hrdí vlajkonoši české zástavy, co na svůj národ nedají dopustit. Česko je národem hokejových trenérů. A k šampionátu, zejména tomu pražskému, už to tak prostě nutně patří.
Na sociálních sítích v dnešní době najdete taktický rozbor i od dívky, která se ještě do čtvrtka zajímala zejména o úpravu svého zevnějšku a focení "selfíček". Kdo nežije hokejem, jako by nebyl. Pražská O2 aréna se v pátek večer proměnila v jednu obří místnost určenou pro "vox populi".
"Ježiši, ať tam dá toho Pavelce, já se na tu díru nemůžu dívat," brunátněl postarší muž s dcerkou po svém boku na adresu Alexandera Saláka. "Vidělas to, viděla?! No to sem ještě neviděl," kroutil hlavou v závěru zápasu, když původem strakonický gólman vytáhl jeden z několika famózních zákroků večera.
Hlas lidu, hlas Boží. Ví to i trenér Vladimír Růžička. "Každý má právo na názor, to je v pohodě," řekl ještě před šampionátem v obsáhlém rozhovoru pro TÝDEN. Ví, že nahněvat si hlas Boží není obzvlášť na domácím šampionátu zrovna ideální. Ostatně - sám to v nedávné době zažil (a zatím přežil).
To se ale v prvním zápase nestalo. I přes prohru v prodloužení byl na tvářích lidí vidět úsměv z investovaných peněz - a že jich nebylo zrovna málo. "Ukázali jsme svůj charakter," prohlásil Růžička po utkání a z tribun se nesl podobný názor. O tom, jak důležitý byl získaný bod ze zápasu se silným švédským výběrem, se dozvíme až v závěru bojů ve skupině.
BUĎTE S NÁMI I NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH. PŘIDEJTE SI SPORTOVNÍ STRÁNKY TÝDNE NA FACEBOOKU.
Dočasné hokejové náboženství dalo (zatím) zapomenout i na nejpalčivější kauzu českého hokeje - o Růžičkově "neúplatném" charakteru, potažmo Palaščákově půlmilionu. "Proč nehrál Smoleňák? Asi neměl půl mega," zalykal se nad vlastním vtípkem fanda s pivní vanou, která mu mohla během zápasu klidně sloužit jako držák na půllitry.
Aféra prozatím vyprchala jako pivní pěna, víc než Růžička se řeší předváděná hra a prezident ČSLH Tomáš Král si úlevně oddychl. Hranice je ale tenká, stačí jen málo, aby se z pokleslých vtipů opět stalo bolestivé rýpání. Hlas Boží umí být zákeřný.
Po prvním utkání se ale řešily úplně jiné problémy. "Proč mi ty fotky nejdou nahrát na Facebook..." ťukala nervózně do mobilu vyfešákovaná blondýnka, snažící se při odchodu z haly vyřešit svůj sociální problém. Nebyla jediná. Kde kdo se chtěl kamarádům pochlubit tím, že byl součástí hokejového blázince. Snad tato hrdost přetrvá až do konce šampionátu.
