Tým pod drobnohledem
Nejlepší z Čechů. Kdo obstál u redaktorů TÝDNE?

Zatím to nešlape podle představ. V obraně to skřípe, v brankovišti občas jakbysmet. Není ale nutné pouze kritizovat. Ve hře českého týmu je i několik pozitivních aspektů, které je třeba zmínit. Redaktoři on-line deníku TÝDEN.CZ si rozebrali hru českého týmu a každý zvolil jednoho hráče, který jej pozitivně překvapil. Zajímá nás ale i váš názor. Diskutovat o tom můžete například na našich facebookových stránkách. 

Očima Marka Táborského: Jakub Voráček

Zažil skvostnou sezonu v NHL. Tlak na hvězdu Philadelphie se ještě zvýšil poté, co z něj Vladimír Růžička udělal kapitána. Jakub Voráček svou roli zatím zvládá skvěle.

Za tři zápasy získal čtyři body, ale jeho přínos je patrný i v jiných ohledech, než ve statistických tabulkách. Je z něj ohromně cítit, jak za české barvy dře. Střílí z těžkých pozic, nečekanými přihrávkami umí hledat své spoluhráče, nebojí se přišpendlit soupeře na mantinel. Jeho přesilovkové kombinace s Jaromírem Jágrem jsou pastvou pro oči.

Po zápasech, ať už skončily jakkoliv, neutíká před zástupci médií. Naopak, trpělivě čeká, než novináři "vystřílí" všechny své otázky. Neuhýbá těm ostřejším. Když už sám kritizuje, nemíří na jednotlivce, ale na celý tým. Jako by pro něj bylo "kapitánování" běžnou rutinou. Tak tomu ale nikdy nebylo. Nutno dodat, že Voráčkovi je teprve 25 let a velkou část reprezentační kariéry má ještě před sebou. Nikdo se nemůže divit, když mu "céčko" dresu zůstane přišité ještě dlouhé roky.

Očima Lukáše Seidla: Dominik Simon

První šok zažil, když ho trenér Vladimír Růžička nominoval na hokejový šampionát. Ve dvaceti letech najednou seděl v šatně mezi hokejovými mazáky, olympijskými vítězi, legendami. Dominik Simon se měl v národním týmu rozkoukat, nasát atmosféru a zkušenosti do budoucna. Talentovaný forvard Plzně ale zatím předvádí daleko víc. Ve třech zápasech nasbíral Simon tři body za gól a dvě přihrávky, předvádí pohledné akce i dravé útočné výpady. Nebojí se tvořit hru, vrhnout se do skrumáže před brankou soupeře.

Skauti klubů slavné NHL i ruské KHL netají, že jméno Simon stoupá na jejich seznamech stále výš. A ruce si mne i trenér Růžička: aktivního forvarda na včerejším tréninku dokonce postavil do formace vedle Jaromíra Jágra, jeho dětského vzoru. A po boku hokejové legendy by měl dravý mladík nastoupit i dnes odpoledne proti Francii. Žádné rozkoukávání, nasávání atmosféry. Simonův premiérový start na šampionátu dospělých je vskutku raketový. 

Očima Tomáše Haisla: Jaromír Jágr

Dlouho váhal a ohledně své účasti na domácím šampionátu mlžil. Když ale start potvrdil, asi jen těžko byste v Česku hledali někoho, kdo by nezajásal. Také jeho dosavadní vystupování na turnaji se dá tak trochu nazvat překvapením. Od miláčka fanoušků se vzhledem k jeho věku neočekávalo, že bude táhnout tým tak jako před pěti, deseti lety. Jenže přesně to i ve svých třiačtyřiceti letech Jágr dělá. Je lídrem a zatím jednoznačně největší zbraní výběru kouče Růžičky.

Stačí se podívat na Jágrovy výkony v úvodních třech zápasech. Symbolicky to byl právě on, kdo na domácím mistrovství vstřelil vůbec první gól českého týmu a nastartoval ostatní k famóznímu obratu se Švédskem. Proti Lotyšsku si zase připsal vítězný gól. A prohra s Kanadou? Sice se netrefil, ale ostatním hráčům šel bojovností a důrazem příkladem. O všem vypovídá na něj nezvykle tvrdý hit, kterým se předvedl ve třetí třetině. Neztratil nic ze své techniky, držení kotouče, vtipných přihrávek a přehledu. Věk se na něm podepsal snad pouze na rychlosti. Od toho ale v týmu rozhodně není.

Očima Lucie Macháčové: Jakub Nakládal

Měl sen: Zahrát si doma na mistrovství světa. Klidně jen ušmudlaných pár minut. Jenže Jakub Nakládal byl napasován do úplně jiné role. Je stěžejním bekem českých přesilových her. Od modré čáry zásobuje Voráčka či Jágra a umí i sám pořádně tvrdě vypálit na branku. Ostatně, nebýt lehké Jágrovy teče, mohl se v zápase se Švédskem zapsat i mezi střelce. Jeho doménou je však důraz, houževnatost, souboje. Co jiného byste taky čekali od někoho se jménem "Nakládal".

V tápající české obraně působí jako jednooký mezi slepými. Nejlepší český bek šampionátu, jehož sebedůvěra zápas od zápasu roste. Přitom se mu v hokejovém životopisu neblyští mocná NHL, ale "jen" KHL a aktuálně finské Turku. Tenhle nenápadný dříč má na víc.

Očima Jiřího Liebreicha - Jan Kovář

Překvapil. Do začátku mistrovství světa působila jeho hra schizofrenní esencí. V ruské KHL si během let udělal jméno. To se zařadilo mezi ta nejlepší v celé ambiciózní soutěži, Kovář patřil k renomovaným nahrávačům. K takovým, za které je každá přeplacená hvězda na křídle tolik vděčná (v Magnitogorsku kapitán Sergej Mozjakin s druhým elitním křídlem Danisem Zaripovem).

V reprezentaci ale jakoby snad ani nenosil lehký dres, ale Jágrovu tréninkovou vestu nadupanou těžkými závaží (57 zápasů s bilancí 10 (!) bodů). Domácí turnaj, před kterým byl Kovář doporučován i Martinem Strakou, dlouholetým parťákem Jaromíra Jágra, ale vše změnil. "Kovy", jak stále teprve 25letému centrovi přezdívají fanoušci, vede týmovou produktivitu. Ve třech velmi náročných duelech stihl vyrobit gól a tři "áčka" - stejně jako Jakub Voráček.

Jeho top moment je prozatím tolik důležitý gól, kterým srovnával skóre proti Lotyšům. Vzhledem k jeho dosavadní "nesnesitelné lehkosti (hokejového) bytí" se dá s podvědomou touhou po nadějných zítřcích předpokládat, že to nejlepší nám ještě předvede.

Očima Adama Kotrbatého: Martin Zaťovič

Není mladíkem, je mu třicet, přesto na loňském MS patřil k příjemným překvapením. Avšak během roku jako by se na šikovného útočníka zapomnělo. A tak se přijel připomenout přímo do Prahy, kterou opět uchvátil. Martin Zaťovič dokázal zaujmout nejen fanoušky, ale také hokejové experty. Fascinující je, jak z pozice ve čtvrté pětce udělal výhodu. Nestěžoval si, že má málo času na ledě. Naopak využil toho, že nehraje proti hlavním hvězdám soupeře. Prostě naskočil, dřel a dal gól. Nejprve dokonal obrat proti Švédům, pak vstřelil vyrovnávací branku proti Kanadě.

Je otázkou, jestli mu neuškodí odtržení od parťáka Dominika Simona. Jejich souhra byla v uplynulém týdnu pomalu tím nejlepším, co národní mužstvo nabízelo. Kéž by to Zaťovičovi klapalo stejně i s bouřlivákem Radkem Smoleňákem. A kéž by se zbavil nálepky střelce smolných gólů. Tu si rozhodně nezaslouží.

Očima Tomáše Mára: Jakub Kovář

Zatím do šampionátu nezasáhl. Zatím! Kromě morálního zákroku proti nepoctivým stánkařům s pivem o něm nebylo slyšet. A přesto je zatím nejlepším českým gólmanem. Proč? Protože nechytal. Salák s Pavelcem nyní nechytí ani rýmu v silném průvanu a jasně Kovářovi vzkazují: "Národ na tebe čeká."