Očima Pavla Richtera
Růžičku jeho kauza neohrozí. Je nutné brát 4. místo jako úspěch
18.05.2015 14:00 Analýza
Hokejové hvězdy houfně opouští Prahu, vlaječky z oken a aut pomalu mizí společně s instantní českou hrdostí. Bude na co vzpomínat, ale výkony domácích hokejistů to zrovna nebudou. Půjde zejména o neustále nacpané ochozy a parádní atmosféru, která z České republiky na 17 dní udělala pulsující hlavní město světového hokeje.
Na mistrovství světa v Praze a Ostravě bude ještě dlouho vzpomínat i legendární útočník Pavel Richter, jenž šampionátem žil dennodenně coby expert České televize. "Užil jsem si to, byl jsem téměř na všech českých zápasech," pochvaloval si svou přímou účast šedesátiletý internacionál a ochotně pro TÝDEN.CZ zanalyzoval šest témat právě skončené šampionátu.
O českých šancích na medaile:
Budeme muset začít brát čtvrté místo jako úspěch. Medaile občas může být, ale doby, kdy by Češi pravidelně vozili medaile, jsou pryč. Nedá se nic dělat, teď budeme rádi za každou medaili. Vždyť jsme ji naposledy získali v roce 2012... Bude to čím dál tím těžší. Hráči, kteří jsou prakticky nejlepší, stárnou. A z nové generace je hrozně málo hráčů, z nichž by se dalo postavit kvalitní národní mužstvo.
Na Kanadu a Ameriku jsme neměli. Myslím ale, že jsme sehráli v semifinále s Kanadou nejvyrovnanější zápas ze všech mužstev, tedy kromě Francouzů, co s nimi prohráli 3:4. Kdyby nám rozhodčí uznal gól, mohlo to být i jinak.
O Růžičkově nedořešené kauze a budoucnosti:
Myslím si, že by ho to nemělo ohrozit. Abych pravdu řekl, nevidím nikoho jiného, kdo by ho mohl nahradit. Tak to prostě je. Vláďa je dominantní trenér, má perfektní cit pro sestavení mužstva a myslím, že z něj vyždímal vše, co se dalo. On ty góly za kluky nedá.
O největším problému Růžičkova výběru:
Obrana, obrana... Nejen obránci, ale i bránící útočníci měli pomalý přístup k soupeři. Stačí se podívat na první gól s Amerikou - byl to třikrát doražený puk a nikdo kolem brány nebyl. Naopak oni nám takové šance vůbec nedovolili. Bylo přístupem hráčů v obranné třetině. Dostávali jsme hrozné góly, když prostřelili puk skrz beka, který se bál jít jeden na jednoho. Chyb tam bylo hodně. Vláďa Růžička říkal správně, že se musíme podívat po nových becích. Jenže oni žádní nejsou, a to je to nejsmutnější.
O kanadské nadvládě:
Sestavili neskutečně vynikající mužstvo. Možná to bylo i tím, že pro ně byla Praha výjimečná, každý sem chtěl přijet. Myslím, že za rok postaví o hodně slabší tým, protože se do Moskvy nikomu chtít nebude. Letos ušetřili hrozně moc sil tím, jak šampionátem propluli. Nás stál třeba zápas s Finy prakticky veškeré síly, co v mužstvu byly. Kromě začátku s Kanadou nám pak scházely. Oni porazili Bělorusy ve čtvrtfinále 9:0 a snad se ani nezpotili, byla to procházka, mohli jít rovnou po zápase na večeři.
O hokejovém šílenství:
Myslím, že 741 tisíc diváků je úplná paráda. Atmosféra byla jak v Praze, tak v Ostravě neskutečná. Bylo to i tím, že se lístky prodávaly v balíčkách. Já sám kupoval lístky na Kanadu, kde byly i vstupenky na Lotyšsko a Švédsko. A všichni se na zápasy chtěli jít podívat, i když nehráli Češi. Bavil mě i doprovodný program. Bob a Bobek? To byla fantazie. Stejně jako zábava o přerušeních, něco tak fantastického jsem na takové úrovni ještě nezažil. Jenom smekám před organizátory.
O národní hrdosti:
Snad budeme vlaječky vytahovat i ve fotbale, kde máme dobře rozehranou skupinu (v kvalifikaci na mistrovství Evropy, pozn. aut.). Doufám, že se bude fandit i tady, snad ta hrdost zase nezmizí. Po posledním zápase hokejistům celá hala tleskala. Každý trochu rozumí hokeji, věděl, že kluci na ledě odevzdali všechno.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.