Češi nestačili
Vysoká škola hokejová. Made in Canada

Prásk, prásk, prásk. Jeden soupeř po druhém padá na kolena a zámořští hokejisté si ve svém "indexu" odškrtávají další položku. Kanaďané si nebrali servítky ani s hostiteli šampionátu. Češi vzdorovali marně, na hokejové premianty v mnoha ohledech nestačili. Tři zápasy, dvaadvacet gólů. Proti těmto číslům působí ty české jako čiré lajdáctví.

Oblíbená fráze "na kdyby se nehraje" byla během pondělního večera v pražské O2 aréně evergreenem. "Kdyby se tak Češi dostali po dobrém začátku do vedení... Kdyby aspoň chvíli udrželi skóre poté, co snížili..." Kanada však žádné "kdyby" nepřipustila. Když už se čeští hokejisté vzmáhali ke kontru, rychle je usadili zpět do hokejové "oslí lavice". Povolíš - přitáhneš.

Na Kanaďanech byla patrná pohoda a velké sebevědomí. Góly často stříleli do odkryté nebo úplně prázdné brány. Bez emocí, chladnokrevně. Snad i v suchém triku. Ukázali, jak se hraje přímočarý, a zejména efektivní hokej. Zatímco Češi mnohokrát "honili" vlastní rozehrávku a ztráceli zbytečně puky, zámořští hráči jako kdyby měli na hokejkách lepidlo.

Puk jim neodskakoval, po rychlém zpracování jej okamžitě expedovali směrem na bránu. A mnohokrát úspěšně. Zpracování puku - za jedna. Chladnokrevnost - za jedna. Hokejový um - jednička s hvězdičkou.

Naopak všechny tři české góly by snesly pojmenování "haluz". Nic proti tomu, i takové góly rozhodují v důležitých momentech. Jenže tentokrát to nestačilo. Výběr Vladimíra Růžičky nenakopl ani Jaromír Jágr, který nezvykle místo gólů rozdával "stromy" a párkrát pobavil vyprodané ochozy tvrdým zákrokem. On, hokejový skladatel, žádný drsný dřevorubec. Naopak zámořští hokejisté zápas zvládli i bez užití jakékoli agrese, jak je jindy jejich zvykem.

Z českého pohledu ale zatím není třeba upadat do depresí. Není ani konec "semestru". Rozhodovat bude až vyřazovací část, v níž Čechy vidí i kanadský kapitán Crosby (rozhovor ZDE). Právě to budou rozhodující hokejové státnice, kde se na známky z půlky semestru rozhodně hledět nebude. A i ty největší šprty občas srazí dolů vlastní "sebeočekávání".