Kdo viděl semifinálové utkání mistrovství světa v hokeji, musel si myslet, že bitvu mezi Ruskem a Kanadou již nic nepřekoná. Šeredně se však mýlil. Finále, ve kterém se favorizovaní Kanaďané postavili houževnatým Švédům, překonalo i napínavé semifinálové bitvy. I přes pouhé dvě branky v základní hrací době se bezpochyby jednalo o nejhezčí zápas celého šampionátu. Díky komu? Díky hráčům z NHL.
Je to ohraná písnička. Každý rok v dubnu před mistrovstvím světa počítají evropští reprezentační trenéři omluvenky hráčů ze zámoří a kalkulují s tím, kdo v jaké fázi play-off NHL vypadne. Nakonec se musí spokojit s pár slavnými jmény, která ale stejně tvoří kostru jejich týmů. Letošní šampionát byl trochu jiný. Kromě Slováků, na které se hokejisté z nejslavnější ligy světa vykašlali, si na nedostatek kvalitních hráčů nemohly národní týmy stěžovat.
S ohledem na neúčast světových hvězd na příštích olympijských hrách (s výjimkou osobností jako Ovečkin nebo Kuzněcov, kteří řekli, že tak jako tak prostě pojedou) to vypadalo, že si i hráči zpoza oceánu chtějí užít evropské publikum a netradičně hodně stojí o úspěch na mezinárodním poli.
Žádné výmluvy
Švédské a finské kolonie v NHL v posledních letech stále rostou. Důkazem toho je skoro až neuvěřitelných 18 hráčů z kanadsko-americké soutěže v kádru čerstvých mistrů světa. Když nevezeme v úvahu náhradního gólmana a připočteme tým Kanady (prakticky kompletně složený z hráčů ze zámoří), prohánělo se ve finále po hřišti pouze šest hráčů z Evropy.
A i přes to, že spoustu expertů, trenérů i hráčů bude donekonečna opakovat, že hráči z NHL nejsou měřítkem dostatečné kvality, že sami tým neudělají, že evropští hokejisté jsou dostačující, finále je jasným důkazem opaku. V případě českých a slovenských hráčů často slýcháme o problémech s časovým posunem, zvykání si na velký led (na všech postech) a další řadu výmluv.
Toho se ale u finalistů nedočkáte. Největší hvězda Švédska, brankář Henrik Lundqvist, přijel v půlce turnaje a okamžitě se stal ústřední postavou svého týmu. Na druhé straně exceloval hlavně bojovník Ryan O’Reilly, hokejista z podprůměrného Buffala, který ale motal hlavy všem obráncům na turnaji.
Konec hokejových mistrů
Hráči Kanady i Švédska ve finále předváděli hokej na hranici sebeobětování i lidských možností. Oba týmy měly v nohách semifinálová utkání, a přesto i na konci prodloužení dokázaly vymáčknout ze sebe poslední zbytky sil a rvát se o výhru. O to větším zklamáním je fakt, že o celou tuhle parádu hokejový svět přijde na nadcházejících olympijských hrách v Koreji.
Neschopnost NHL domluvit se s IIHF udělá z dvacetiletého výročí českého naganského triumfu hokejový turnaj na úrovní ruského Channel One Cupu. Z Evropy se sjedou ti nejlepší hráči, ale skutečné hvězdy zůstanou za mořem. Trenéři napříč starým kontinentem na oko hovoří o velikém zklamání, ale v duchu se tetelí radostí. Jejich šance na medailové umístění při oslabení ostatních týmů rapidně rostou.
Největším favoritem tak zřejmě bude Rusko s druhou nejkvalitnější světovou soutěží. Právě KHL by měla být hlavním zdrojem hráčů pro národní týmy. Hvězdám NHL pro tentokrát odzvonilo. Divákovo srdce je po posledním finále rozpolcené. Na jednu stranu po předvedeném výkonu plesá, na druhou krvácí a prosí: "Neberte nám naše hvězdy!"
