Velmi zajímavé bitvy zatím nabídly dosavadní osmifinálové zápasy fotbalového mistrovství světa v Rusku. Fotbalová veřejnost se asi shodne, že co do fotbalovosti a útočného pojetí zatím nejlepší duel vyřazovací části nabídli Francouzi s Argentinci. Naopak týmy jako Uruguay nebo Rusko předvedly velmi "taktické" výkony. Možná až příliš…
Fotbaloví fanoušci se dělí na dva tábory. Jedni spílají ryze defenzivní hře, druzí ji chápou a podporují ji. Nejvíce však předvedená hra, založená čistě na vytrvalém bránění, škodí fotbalu jako takovému.
Předzápasové naděje na postup měli Portugalci a Uruguayci rozdělené tzv. fifty fifty. Experti v analýzách očekávali šance na obou stranách hřiště. Opak byl pravdou. Brzký gól v zápase navíc často odšpuntuje brankovou přestřelku, případně dá šanci vedoucímu týmu na rychlé protiútoky do otevřené obrany.
Když se tedy hned v sedmé minutě po krásném centru prosadil Cavani, čekal se podobný scénář. Omyl. Jihoamerický tým zalezl na svoji polovinu, místy těsně před velké vápno, a srdnatě odvracel jeden útok Portugalců za druhým. Ani útočné duo světové extratřídy se nesnažilo zahrozit, naopak, Cavani se Suarézem se aktivně zapojovali do defenzívy.
Když stoper Pepe vyrovnal přesnou hlavičkou z rohového kopu, všichni byli zvědaví, jak se změní hra Uruguayců. Nijak. Velmi záhy totiž nedávný hrdina Pepe vytvořil hrubku. Podběhl vysoký míč a dal šanci soupeři na rychlý brejk, který zakončil krásnou střelou znovu Cavani. Do konce utkání zbývalo třicet minut a všem bylo jasné, co bude následovat. Zranění a následné vystřídání dvougólového střelce Cavaniho ze 74. minuty pouze stvrdilo taktiku svěřence Tabáreze.
Ani 25 střel nepomohlo
O den později předvedli Rusové ještě lépe "zaparkovaný autobus". V zápase proti Španělům navíc prohrávali od 12. minuty díky vlastní brance Ignaševiče. Domácí fotbalisty vrátil do hry Piqué, když si ve vápně počínal jako malé dítě a nabídl soupeři penaltu, kterou Dzjuba bez problému proměnil.
Španělé poté bušili a bušili do ruské obrany, avšak druhý gól nepřidali. Statistika mluví za vše. Pětasedmdesát procent držení míče nebo celkových 25 střel na bránu jsou ukazatele, které jasně hovoří pro mistry světa z roku 2010.
Na jednu stranu, 120 minut je dlouhá doba na to utkání rozhodnout. Na tu druhou, trocha smůly a vytrvalý déšť hrály v neprospěch favorita. Rusové šli do utkání s jasným záměrem, který se jim podařilo do puntíku splnit. Sami také po utkání prohlašovali, že si byli vědomi, v jaké situaci se nachází, a že vše směřovali pouze k penaltovému rozstřelu.
V těchto případech zůstala fotbalová spravedlnost slepá. Pasivní pojetí hry vyřadilo aktivní. Jak daleko dojdou týmy Uruguaye a Ruska můžeme pouze tipovat, jisté ale je, že si svým stylem hry moc fanoušků nezískají.
