Olympijské hry v Riu byly pro českou výpravu podle medailové bilance nejhorší od her v roce 1932 v Los Angeles, kde měl tehdejší tým sedm členů. Přesto nelze hovořit o totálním neúspěchu. Deset cenných kovů - zlato, dvě stříbra a sedm bronzů - neznamená propadák, k dalším pěti medailím totiž nebylo ze čtvrtých míst daleko. Dojem kazí fakt, že kromě judisty Lukáše Krpálka nikdo další nedosáhl na nejcennější medaili.
Jediného vítěze měla Česká republika v samostatné historii pouze v roce 2004 v Aténách, kde triumfoval desetibojař Roman Šebrle, tam ale výprava získala o jedno stříbro více. I v Riu se ale ukázalo, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Kdyby si bronzový vodní slalomář Jiří Prskavec nepřipsal dotyk branky, kdyby stříbrný rychlostní kanoista Josef Dostál měl ve finále jinou dráhu a nenahrál soupeři, stali by se olympijskými vítězi a hodnocení by vypadalo jinak. Český tým by v medailové bilanci nefiguroval až v páté desítce.
Absolutorium zaslouží Krpálek, ale i dvojnásobný medailista Dostál a tenisté. Hned několik hvězd dokázalo po zdravotních problémech zazářit. Stříbrný biker Jaroslav Kulhavý měl zlomenou ruku, bronzová oštěpařka Barbora Špotáková zase nohu.
Bronzový skifař Ondřej Synek se potýkal s vážnými potížemi zad. Překážkářku Zuzanu Hejnovou trápila achillovka, přesto skončila těsně pod stupni vítězů. O vlas unikla medaile také tyčkaři Janu Kudličkovi, sportovnímu střelci Davidu Kosteleckému či kanoistovi Vítězslavu Gebasovi.
Objevily se i výpadky adeptů na cenný kov. Sportovní střelci nezískali medaili po sedmi letních olympiádách v řadě, i když Kostelecký k ní měl blízko. Adéla Bruns ale nebyla v takové formě jako před čtyřmi lety, kdy skončila třetí.
Víc se čekalo od kanoisty Martina Fuksy, skifařky Miroslavy Topinkové Knapkové, deblkanoistů a kajakářky Kateřiny Kudějové na divoké vodě, oštěpaře Jakuba Vadlejcha a možná i mílaře Jakuba Holuši. Deváté místo moderního pětibojaře Davida Svobody je adekvátní vzhledem k jeho zdravotním problémům v posledních letech. Neúspěch zažili plavci, kteří se ani jeden nedostali z rozplaveb.
Chybělo i štěstí, říká Kejval
"Samozřejmě nás mrzí, že jsme v žebříčku tak dole. V Londýně jsme byli výrazně výš, protože jsme měli čtyři zlata. Na druhou stranu dobře vidíme, že rozdíly jsou minimální, záleží i na štěstí," řekl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. "My jsme neměli extrémní štěstí a vzhledem k situaci, v níž se český sport nachází, a k nejméně početné výpravě v samostatné historii, tak si myslím, že je to pořád dobré. Já z toho mám dobrý pocit," prohlásil.
Co v Riu fungovalo nejlépe v historii, to byl týmový duch. Čeští sportovci bydleli poprvé všichni v olympijské vesnici, což mělo pozitivní vliv na náladu v týmu. Vzájemně se podporovali, fandili a také slavili úspěchy. "Není to o těch medailových součtech, ale o jednotlivých příbězích. Soudržnost týmu tady byla extrémní. To je pro mě osobně asi nejvíc," uvedl šéf české mise Martin Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz v rychlostní kanoistice z roku 1996.
