Alexandr Lukašenko miluje hokej. To je známý fakt. S oblibou pózuje na ledě s hokejkou v ruce, nevynechá jedinou možnost, jak se ukázat národu v roli hrdého hokejisty bojujícího o každý centimetr ledu.
Kupříkladu v roce 2004, když přivezl gólman Tampy Bay Nikolaj Chabibulin do Minsku Stanley Cup, se kontroverzní politik od poháru téměř nehnul. Na následné exhibici ho jeho oddaní spoluhráči hledali před brankou tak intenzivně, až se utkání proměnilo v něco mezi bagem a komickou fraškou. Ale padlo to tam.
Běloruský prezident miluje hokej dokonce natolik, že neváhá činit radikální rozhodnutí na jeho obranu či propagaci. A když ne činit, tak minimálně vyhrožovat. Není to tak dávno, co autoritářský vůdce málem vzteky spolknul svůj pověstný knír, když se rozohnil nad stavem běloruského hokeje na mezinárodní scéně. Nejen, že se reprezentace nekvalifikovala na OH v Soči, což bylo nemyslitelné, ale milované Dinamo Minsk neproklouzlo do play-off KHL.
Rok se s rokem sešel a je šance na příkoří zapomenout. V Bělorusku se odehrává světový šampionát. Vyšlo to, i přes počáteční obavy bojkotu. Nutno podotknout, že Lukašenko dokonce nechal MS proti bojkotu pojistit. Vše se ale zatím dobírá ke zdárnému cíli.
Zatím nevíme, jak zdárně si povede běloruský nároďák. Lukašenka možná čeká další bouřlivá návštěva svých oveček v kabině. Jedno ale už víme dobře. I tahle sezona má vroubek. Dinamo Minsk udělalo národu ostudu a nejen že se nedostalo do play-off KH, ono skončilo beznadějně poslední se suverénně nejvyšším počtem inkasovaných gólů.
Tentokrát Lukašenko nepohrozil odstoupením ze soutěže, tentokrát tým prostě vyměnil. Lukašenko chce hrát vysoko a rozhodl se nakupovat. Ryan Vesce, Ivan Švarný, Matt Eliott, Paul Sczechura a v neposlední řadě bývalý král bodování NHL Jonathan Cheechoo.
To jsou jen některé posily "nového" Dinama Minsk. Je totiž nepředstavitelné, aby výkladní skříň hostitele světové elity dělala v panevropské soutěži ostudu.
