Rok 2013 se nenávratně rozplynul. Vzpomínky na sportovní příběhy, které se za posledních dvanáct měsíců udály, však zůstávají. Online deník TÝDEN.CZ připravil výčet těch nejslavnějších vítězství, největších překvapení a obdivuhodných návratů, na které by se jen tak nemělo zapomenout.
Obhajoba Davis cupu aneb Jak Berdych a spol. přepisovali dějiny
To, co se českému tenisu ještě nikdy v historii nepovedlo, se v roce 2013 konečně stalo skutečností. Parta kolem Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka obhájila Davisův pohár.
Když před více než rokem výběr kapitána Jaroslava Navrátila slavil v nabité pražské O2 areně finálové vítězství nad Španělskem a po rovných 32 letech opět pro Česko získal slavnou salátovou mísu, všichni členové týmu se shodli, že je to pro ně vrchol kariéry. Jenže to ovšem netušili, že podobný kousek se jim podaří i podruhé.
A tentokrát to bylo o poznání těžší, český tým v cestě za trofejí totiž netáhly pouze tradiční opory jako v minulých letech. V prvním kole se mužstvo nemohlo spolehnout na Štěpánka, v tom druhém zase na svou jedničku Berdycha. I přesto však dokázalo postoupit do semifinále.
V něm už v plné síle porazilo doma Argentinu a v bělehradském finále zdolalo i Srbsko v čele s hvězdným Djokovičem. Do české historie se tenisté zapsali jako zatím jediní obhájci slavné salátové mísy. A znovu mluvili o vrcholu kariéry. Ale kdo ví, třeba bude tím opravdovým vrcholem až zlatý hattrick...
Nuda, nuda... a nedostižný šampion Vettel
Už dlouho svět formule 1 nezažil tak nudnou sezonu jako tu v loňském roce. Tedy jak pro koho. Fanoušci Sebastiana Vettela se rozhodně nenudili, ovšem příznivci ostatních pilotů si příliš radosti rozhodně neužili. Německý jezdec stáje Red Bull ročník naprosto ovládl a stal se již počtvrté v kariéře mistrem světa.
Jen těžko si šestadvacetiletý pilot mohl představit pohodovější cestu za dalším velkým triumfem. Trocha bilance mluví za vše: z celkem devatenácti závodů vyhrál hned v neuvěřitelných třinácti. A v celé sezoně se navíc pouze ve třech případech neumístil na stupních vítězů, z toho dvakrát byl čtvrtý.
Vettel si však v sezoně neužíval pouze pocity radosti. Musel se také vypořádat s nepřízní fanoušků po celém světě. Ty si znepřátelil nejen svými suverénními výhrami, ale především podfukem na svého stájového parťáka Marka Webbera v závěru Velké ceny Malajsie. Od té doby pokaždé, když po závodu slavil dalším triumf, přehlušoval slavnostní ceremoniál bouřlivý a neutichající pískot.
Nicméně teď má slušně našlápnuto k tomu, aby se stal jednou z největších legend formule 1. Anebo tou vůbec nejzářivější. V počtu titulů ho převyšují už jen Argentinec Fangio a jeho idol z dětství Michael Schumacher.
V další sezoně už by ale měl mít německý pilot o poznání těžší práci. Formule 1 totiž chystá velké změny. Monoposty budou mít nový turbo systém (ERS), nové převodovky i výfuky. Zavedena bude nižší povolená spotřeba paliva, dojde ke změně designových prvků. Formule 1 prostě dělá vše pro to, aby bylo mistrovství světa opět o něco více vyrovnané a aby znovu získala potřebnou porci dramatičnosti.
Rošáda u fotbalové reprezentace. Hrdina střídá vyhnance
Čeští fotbaloví fanoušci si v uplynulém roce příliš radosti nedopřáli. Žalostné výkony reprezentace, potupné prohry s podprůměrnými týmy, neúspěšná kvalifikace na mistrovství světa v Brazílii. To všechno museli během posledních měsíců skousnout. Tím největším úspěchem pro české příznivce tak dost možná bylo to, že od národního týmu odešel neoblíbený kouč Michal Bílek a od nového roku se kormidla ujme zázrak z Plzně Pavel Vrba.
Bílek si nikdy nezískal přízeň fanoušků. Po jeho odvolání už se volalo v roce 2012, tehdy ho však ještě zachránilo to, že se z baráže dokázal prokousat na mistrovství Evropy, kde jeho tým prošel ze základní skupiny do čtvrtfinále. Ani po šampionátu ale kritika fotbalové veřejnosti na hlavu reprezentačního kouče zcela neutichla. Naopak v průběhu zpackané kvalifikace na mistrovství světa 2014 opět sílila. Šéf FAČR Miroslav Pelta však svému oblíbenci bezmezně věřil a na lavičce ho i po několika propadácích nechal.
A tak se sen o účasti v Brazílii postupně rozplýval, až zmizel v nedohlednu. Až poté Bílek konečně odstoupil a poslední dvě utkání kvalifikace, v nichž už Češi neměli šanci na postup, odkoučoval Bílkův asistent Josef Pešice. Pelta však o začátku avizoval, že to je jen přechodné řešení a že od nového roku převezme reprezentaci někdo jiný.
Volba byla poměrně snadná. Šéf fotbalové asociace nemohl přeslechnout hlasité volání fanoušků po angažování plzeňského Pavla Vrby. Nejúspěšnějšího českého trenéra posledních let lákal hodně dlouho, Viktoria svůj klenot za žádnou cenu nechtěla pustit. Nakonec se však povedlo a vytoužený Vrba na nabídku kývl. Český fotbalový lid oslavuje nového krále. Bude ale stačit na to, aby národní tým vytáhl z bahna zpět na výsluní?
Návrat krále Nadala na tenisový trůn
Už nikdy nebude takový jako dřív. Skončí s kariérou. Nebo alespoň omezí počet turnajů. O tom byla přesvědčena většina tenisové veřejnosti v roce 2012, kdy Rafael Nadal kvůli vážným problémům s koleny oznámil nucenou pauzu. Jenže španělský bombarďák se vrátil ve velkém stylu a během jediné sezony získal zpět první místo světového žebříčku.
Světovou jedničkou se stal už potřetí v kariéře. Poprvé se mu to povedlo v roce 2008, podruhé pak o dva roky později. Na tehdy čtyřiadvacetiletého levorukého bijce neměl na kurtu vůbec nikdo. Byl takřka neporazitelný. Zradilo ho však vlastní zdraví. Po Wimbledonu v roce 2012 oznámil, že si kvůli bolavým kolenům musí dát pauzu. Mělo to být pár týdnů. Jenže z těch se vyklubaly dlouhé měsíce. Nadal postupně vynechal olympiádu, US Open, finále Davisova poháru proti Česku i Australian Open.
Na kurty se opět vrátil na začátku uplynulé sezony. A ani on sám si toho od comabacku příliš nesliboval. Věřil, že zas bude moci bojovat s těmi nejlepšími. Ale že by byl znovu světovou jedničkou? O tom se mu ani nesnilo.
Jenže zpátky mezi elitu vlétl jako uragán. Ničil jednoho soupeře za druhým, na turnajích znovu sbíral trofeje. Během celého ročníku sehrál celkem 78 zápasů a prohrál pouze osmkrát. Z pátého místa, na kterém sezonu začínal, se vyšplhal zpět na tenisový trůn. Opět po letech se tedy nabízí ta samá otázka: Dokáže někdo Nadala zastavit?
Pohádka Gábiny Soukalové. Zrození zpívající krásky
Ještě před rokem ji znali nejspíše jen opravdoví znalci zimních sportů. Dnes už byste v České republice museli dlouho hledat, abyste našli někoho, kdo o ní nikdy neslyšel. Gabriela Soukalová uhranula celý biatlonový svět nejen svými výkony, ale také krásou a zpěvem.
Talentu měla přehršel, v roce 2009 se stala juniorskou mistryní světa. V dospělém biatlonovém světě se však rozkoukávala hodně pozvolna. Českou republiku reprezentovala na zimních olympijských hrách ve Vancouveru, kde skončila bez výrazných ohlasů šedesátá. Větší úspěchy nezaznamenala ani v dalších dvou letech. A navíc onemocněla mononukleózou, po které musela vynechat dlouhých pět měsíců příprav. Zdálo se, že na své úspěchy z juniorských let mezi dospělými nikdy nenaváže.
Jenže omyl. Na konci roku 2012 senzačně vyhrála svůj první závod Světového poháru, když ovládla sprint ve slovinské Pokjuce. A poté hned přidala stříbro ze "stíhačky" a třetí místo v hromadném závodu. Její hvězda se k údivu všech soupeřek i celého biatlonového světa naplno rozzářila.
Před blížícím se mistrovstvím světa v Novém Městě na Moravě dokazovala, že bude jednou z hlavních lákadel. Na jejích výkonech na šampionátu se však projevila viróza, kterou těsně před začátkem prodělala. I přesto ale jako členka smíšené štafety vybojovala bronzovou medaili. Do paměti fanoušků se však zaryla i tím, že na závěr šampionátu před dvacetitisícovými ochozy suverénně zazpívala hit skupiny No Doubt Don´t Speak.
V úplném závěru minulé sezony pak naprosto ovládla poslední mítink Světového poháru třemi triumfy ve sprintu, stíhačce i závodu s hromadným startem. A že v předešlém ročníku nešlo o žádnou náhodu, dokázala hned v úvodu nové sezony. V listopadu v úvodním podniku Světového poháru ve švédském Östersundu začala dvěma vítězstvími v řadě. Teď před ní stojí další velký cíl - olympijské hry v Soči. Bude i po nich slavit písničkou?
Lov na hvězdu. Nepolapitelný Neymar uvízl v síti Barcelony
V posledních letech byli skauti takřka všech světových velkoklubů v Brazílii snad častěji než doma. Nejprve tam jezdili na námluvy, ty postupem času přešly v neúprosný lov a souboj s konkurencí. To vše kvůli jednomu hráči s pověstí zázračného fotbalového dítěte - Neymarovi.
Konečně uloven, mohli si po letech mámení s oddychem říci funkcionáři slavné Barcelony 3. června, když na tiskové konferenci brazilského míčového kouzelníka oficiálně představili. Bývalý útočník Santosu se do poslední chvíle rozhodoval právě mezi Barcelonou a konkurenčním Realem, nakonec však dal přednost katalánskému klubu.
Barcelona za něj neváhala zaplatit 57 milionů eur (tedy asi 1,5 miliardy) korun. A ne všichni tuto investici schvalovali, Neymar by totiž nebyl zdaleka první brazilskou hvězdou, která po přestupu do Evropy naprosto vyhasla a v tichosti se poté vrátila zpět do domoviny.
Obavy však byly zbytečné. Neymarovi, který v Santosu v 230 zápasech vstřelil neuvěřitelných 138 gólů, sice chvíli trvalo, než se na Nou Campu rozkoukal. Zpočátku nedostával příliš příležitostí, nedával góly. Pak se ovšem zranila největší star Barcelony Lionel Messi a právě na Neymarovi bylo, aby ho zastoupil. Jednadvacetiletý hračička se rozehrál k parádním výkonům, dával jeden gól za druhým a táhl celou ofenzivu "Barcy". V prosinci se navíc stal prvním hráčem ve Španělsku, který dal v probíhající sezoně gól ve čtyřech soutěžích. Tahle investice se Barceloně rozhodně povedla!
